Západoafrické země váhají, zda se pokusit nigerskou juntu svrhnout silou. Rusko má radost a džihádisté také

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu.

Byla to jen prázdná slova? Dvousetmilionová Nigérie a další státy západní Afriky požadovaly, aby vojenská junta v Nigeru do předminulé neděle propustila svrženého prezidenta a vrátila zemi demokracii. Jinak přijde vojenská intervence! Neděle uplynula - a žádní zahraniční vojáci ústavu Nigeru bránit nepřijeli. Namísto toho pučisté zaplnili tribuny fotbalového stadionu svými příznivci a při setkání s americkou vyslankyní Victorií Nuland pohrozili, že v případě intervence zadržovaného ex-prezidenta Bazouma zabijí, jak zjistila agentura AP. Během týdne pak generálové jmenovali nový kabinet: premiérem se stal někdejší ministr financí, ministrem zahraničí pak velvyslanec při OSN. 

Západoafrické státy sdružení v regionální organizaci ECOWAS na čtvrtek svolali nový summit a po něm opět pohrozily použití vojenské síly. Chtějí být rezolutní. Západní Afrika v posledních třech letech zažila tolik vojenských převratů i proto, že příklady táhnou a dnes vládnoucí státníci se nechtějí stát příští obětí vzpurných generálů. Úspěch případné zahraniční intervence je však velmi pochybný.

Především není jasné, jak by na ni reagovali sami obyvatelé Nigeru. Kvalitní průzkumy veřejného mínění neexistují, ten jediný dostupný - zadaný týdeníkem The Economist a zpovídající malý vzorek převážně městských, mužských a lépe vzdělaných respondentů - naznačuje, že se pučisté mohou opřít o značnou podporu obyvatel. Mnohem větší než svržený prezident, kterého část veřejnosti vnímala jako loutku Francie, bývalé koloniální mocnosti. “Intervence by byla velmi riskantím podnikem, který by mohl vyústit do úplného kolapsu Nigeru,” varoval ve stranici Deutschlandfunk přímo z nigerské metropole Niamey Ulf Laessing, vedoucí sahelského programu Konrad Adenauer Stiftung. Podle něj nelze vyloučit, že by se část armáda dala na stranu intervenčních vojsk a vypukla by válka mezi různými složkami nigerských bezpečnostních složek, podobné té, která momentálně ničí Súdán. Nelze ale samozřejmě ani vyloučit optimistickou variantu, a sice že část armády v případě intervence svrhne strůjce převratu.

I kvůli tolika neznámým a rizikům se intervence netěší podpoře přímých sousedů Nigeru. Není překvapiví, že proti jsou Mali a Burkina Faso, kde už vojenské proruské junty vládnou. Proti vojenskému zásahu ale jsou - z obav před chaosem v rozlehlém Nigeru, který by měl časem bezpečnostní dopady i na ně - Alžírsko a Francii blízký autoritářský vládce Čadu. Případný vojenský zásah podporují ze sousedů jen Benin a mocná Nigérie, která s Nigerem sdílí více než 1500 kilometrů dlouhou hranici. 

Jejího nového prezidenta Bola Tinubu formoval odpor proti vojenské diktatuře v jeho vlasti v 90. letech. Také on ale čelí silnému domácímu nesouhlasu. Proti intervenci je většina senátu, který by akci musel schválit. Vládní i opoziční politici prezidentovi vzkazují, že se měl v souladu se svými volebními sliby starat hlavně o řešení vážné domácí ekonomické krize. Nejsilnější odpor pak zaznívá ze severu Nigérie, tedy z oblasti, která by byla základem případné vojenské intervence. Většina tamních obyvatel je stejné národnosti - Hausa - jako velká část Nigerců. Obávají se narušení přeshraničního života a dalších dopadů na tamní komunitu. Důvodem k opatrnosti je i fakt, že se armáda Nigérie v nedávné minulosti příliš nevyznamenala: dlouho nezvládala boj proti sektě Boko Haram a její akce si vyžádaly spoustu civilních obětí.

V zákulisí se dál jedná a svou roli při tom sehrávají i autority politických útvarů, které zbyly z předkoloniálních časů. Pučisty navštívil bývalý emír ze severonigerijského emirátu Kano a o hovorech poté zpravil prezidenta Tinuba. Regionální sousedé, vojenská junta i světové mocnosti kalkulují další kroky a ve zchudlém Nigeru mezitím stoupají ceny základních potravin a schází elektřina, jejíž většinu dodává (a nyní blokuje) Nigérie. Stranou pozornosti je nyní potírání džihádistických skupin, které v řídce osídlené zemi jistě také osnují nové plány.

Rusko vyslalo k Měsíci sondu, která tam má hledat vodu, opět zabíjelo civilisty a vojáky na Ukrajině a Německo zvažuje, že dodá Ukrajině rakety Taurus s dostřelem pět set kilometrů. Eva Pavlová, manželka českého prezidenta, oznámila, že se bude “zastávat zranitelných skupin obyvatel a upozorňovat na témata, která je trápí”. Američtí vědci, zkoumající částice miony, které se chovají nevysvětlitelným způsobem, oznámili, že možná odhalili pátou fyzikální sílu. Počet obětí požáru na Havaji stoupl na 55. Ke Korejskému poloostrovu se blíží tropická bouře Khanun a občanům KLDR bylo nakázáno chránit portréty tamního diktátora. Turečtí vědci odhalili dva nové druhy krtků. Praha se pokouší vyrovnat s tím, že mezi Karlovým náměstím a náměstím I.P.Pavlova nejezdí kvůli opravám tramvaje. Ukázal se další způsob, jakým Zemanova skupina možná zneužívala veřejné peníze, když ještě ovládala Hrad. Švédsko porazilo k mírnému překvapení Japonsko a postoupilo do semifinále fotbalového mistrovství světa, kde ho čeká Španělsko. Počasí v Česku přeje houbám.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter.