Na nočníku s plynnou angličtinou. Kdy je ideální čas učit se cizí jazyky?

Ovládáte angličtinu natolik dobře, abyste v ní mohli konverzovat? V Eurobarometru z roku 2024 kladně odpovědělo 47 procent obyvatel Evropské unie. Češi skončili se 41 procenty pod průměrem, umístili se na šestnácté příčce. Ze sousedů je předehnali Němci a Rakušané.

Podle současného ministra školství Mikuláše Beka zaostáváme už na školách. Zdejší žáci vycházejí z devátých tříd s nižší úrovní angličtiny než jejich vrstevníci třeba právě z Německa, Skandinávie nebo Pobaltí, což představuje konkurenční nevýhodu pro celé Česko. Ve snaze náskok ostatních zemí dohnat Bek před časem rozhodl, že se angličtina bude na školách od roku 2027 povinně vyučovat od první třídy, a ne od třetí jako dosud.

Není to úplně revoluce, zhruba polovina základních škol už dnes prvňáky angličtinu učí z vlastního rozhodnutí. Přesto ministerský záměr vyvolal obavy. Předseda Asociace ředitelů základních škol ČR Luboš Zajíc v Českém rozhlase uvedl, že učit angličtinu žáky, kteří ještě neumějí číst a psát, bude náročné, protože ne všichni pedagogové zvládnou cizí jazyk předat tak hravě, aby prvňáky zaujali. A objevily se i další pochybnosti: Jak učit sedmileté děti angličtinu, když řada z nich ještě neumí pořádně ani česky? Nezkomplikují situaci rozšířené logopedické vady? Nebudou se jim jazyky plést?

Shodnout se na ideální věkové hranici výuky jazyků zjevně není jednoduché. Ostatně i evropští premianti přistupují k angličtině různě. V Nizozemsku, které je vítězem zmíněného Eurobarometru, je povinná až od deseti let, i když řada škol dobrovolně začíná dříve. Třetí příčku (po Švédsku) obsadilo Dánsko, kde se naopak děti učí anglicky už od první třídy, jako tomu nově má být i u nás. Úspěch zmíněných zemí navíc ovlivňuje větší podobnost jejich národních jazyků s angličtinou nebo tradice vysílat cizojazyčné filmy bez dabingu.

V úvaze, jak zlepšit jazykovou výbavu českého dorostu, se tak vedle sporů o optimální věk vyplatí především prozkoumat, jak si dětský mozek vlastně cizí jazyky osvojuje a jak tomu můžeme jít naproti.  

Fafa a fáfa v babylabu

Společná dětská laboratoř Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Psychologického ústavu Akademie věd ČR na první pohled vypadá, jako by se nemohla rozhodnout, jestli chce být spíš dětskou hernou, nebo nahrávacím studiem. Gauč vedle přebalovacího pultu obsadili plyšáci, police je plná hraček, na barevné pěnové podložce láká ke hře domeček pro panenky. A uprostřed stojí budka s černým akustickým obložením a nápisem „Vypnout mobil“.

V téhle kukani sedí sedmiměsíční Leonka na klíně své matky, která má na uších sluchátka. Na obrazovce před nimi září obrázek pestrobarevných kostiček a z reproduktoru se pořád dokola ozývá: „fafa, fafa“. Leonka nejprve zaujatě sleduje obrazovku, po chvíli však pozornost ztrácí. S prsty v puse se rozhlíží po okolí, občas zkontroluje, jestli je máma pořád s ní. Pak se ale „fafa“ změní na „fáfa“ a dítě se opět zahledí na obrazovku.