Co by si tu Rusové vzali? Jak tři národy v Beskydech prožívají změnu světových pořádků

Na území obce Hrčava ukryté v beskydských kopcích se potkávají hranice tří států. Člověk se tak z vyvýšeného místa hned za vsí může rozhlížet do Česka, Polska i na Slovensko a všechny tři země během chvíle i navštívit, což turisté zvláště v létě rádi dělají. Teď v půlce března je tu ale ticho a klid. Turisté ještě nepřijeli a jako by sem nedoléhaly ani ozvěny dramatických událostí, které hýbou světem a na budoucnost střední Evropy mohou mít zásadní dopad. Americký prezident Donald Trump už nechce podporovat válčící Ukrajinu a sbližuje se s Ruskem, místo mezinárodních dohod začíná platit právo silnějšího a Evropa hledá způsob, jak v nové realitě zajistit vlastní bezpečnost. 

Političtí lídři z Česka, Slovenska a Polska reagují na světové dění velmi odlišně. Zatímco Polsko zavádí vojenská cvičení, masivně zbrojí a chce si zajistit jaderné hlavice, vládnoucí slovenští politici imperiální choutky Ruska bagatelizují a jeho vůdce Vladimira Putina obdivují. Česká politika pak stojí někde mezi. Jak to ale vidí běžní obyvatelé? Výprava do odlehlých beskydských vesnic Hrčava, Čierne a Jaworzynka, kde se středoevropské země scházejí, samozřejmě neposkytne reprezentativní zprávu o tom, jak uvažují tři různé národy. Může ale ukázat nálady lidí, kteří žijí hned vedle sebe, přitom ale mají jinou historickou zkušenost i povahu. 

V obci budu za výjimku 

Ve všední den dopoledne je mezi hrčavskými chalupami liduprázdno, pouze na jedné ze zahrad dvojice mužů v montérkách pálí na ohni větve. Vesnicí se nese voňavý kouř. Otázka, co oba muži říkají na geopolitický zlom v podobě Trumpova sbližování s Ruskem, zní tady, na konci světa, nejdříve trochu nemístně. První z dvojice se bavit nechce, druhý je vstřícnější. „Ať si Putin Ukrajinu vezme. Je to jeho. Vždycky bylo,“ říká muž ve středním věku, který se představuje jako Richard. Že by Rusové po zabrání Ukrajiny pokračovali ve vojenském tažení dál, se nebojí.

„Vždyť už jim docházejí síly,“ kroutí hlavou. Jenže Rusové současně masivně zbrojí a za pár let mohou být připraveni k dalšímu útoku i na nás. Co by tedy mělo dělat Česko? „Asi taky zbrojit. To teď budou všichni. Nakonec to ale stejně nakoupíme od Amíků, vždyť tady se skoro žádné zbraně nevyrábějí, takže to s těmi změnami nebude tak horké,“ uzavírá Richard a vrací se zpátky k práci. 

O geopolitice se nechce bavit ani prodavačka v místní prodejně sýrů, která si nepřeje uvést své jméno. „Tady řešíme jiné starosti,“ říká. Má ale jasno v tom, že Česko by rozhodně nemělo posílat na Ukrajinu další zbraně ani peníze. „Všechno, co se tam cpe, je potřeba tady, na zdravotní péči a další věci. Vše se zdražuje a jít nakoupit pro čtyřčlennou rodinu je šílené,“ vysvětluje.

Není ale naopak v našem zájmu napadenou zemi podporovat, když před Ruskem brání i nás? „No, Ukrajina v tom taky není úplně bez viny,“ říká trochu tajemně tmavovlasá žena. Po chvíli přidává vysvětlení, že zná Ukrajince, který ze své země odešel a z jejích problémů viní prezidenta Volodymyra Zelenského. Na dotaz, co by teď mělo tedy dělat Česko, žena krčí rameny. „Hlavně se vzpamatovat. A ne aby si politici zvedali platy,“ říká. Vojenský výcvik pro všechny zdravé muže, který v reakci na Trumpovo chování vůči Evropě zavedlo sousední Polsko, podle ní není špatný nápad. „Do armády bych ale syna neposlala, nechtěla bych, aby šel někam bojovat,“ dodává.