Důvěra, lsti, překročené červené čáry. Utajovaný příběh ukrajinské války

Jednoho jarního rána, dva měsíce poté, co armády ruského prezidenta Vladimira Putina vtrhly na Ukrajinu, zastavila na rohu jedné z kyjevských ulic kolona neoznačených aut a nabrala dva muže středního věku v civilním oblečení.

Konvoj, který byl obsazen britským komandem bez uniforem, ale dobře vyzbrojen, opustil město a ujel 650 kilometrů na západ k polským hranicím. S diplomatickými pasy byl přechod hranice bezproblémový. Z hranice to bylo jen kousek na letiště Řešov-Jasionka, kde už čekalo nákladní letadlo C-130.

Na cestu vyrazili dva vysoce postavení ukrajinští generálové, směr velitelství americké armády pro Evropu a Afriku v německém Wiesbadenu. Měli za úkol přiložit ruku k dílu v plánu, který se měl stát jedním z nejpřísněji střežených tajemství války na Ukrajině.

Jeden z mužů, generálporučík Mychajlo Zabrodskyj, vzpomíná, jak ho vedli po schodech na ochoz rozsáhlého sálu Tonyho Basse. Před válkou místnost, jež sloužila jako tělocvična, která se používala jako shromaždiště, koncertní sál pro vystoupení armádních kapel nebo závody dřevěných modelů aut. Nyní se však Zabrodskému naskytl úplně jiný pohled –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ důstojníci koaličních zemí v improvizovaných pracovních kójích, jak organizují první západní dodávky dělostřeleckých baterií M777 a 155mm granátů na Ukrajinu. Odtud zamířil generálporučík do kanceláře jiného generálporučíka – velitele 18. výsadkového sboru Christophera Donahuea, a ten mu nabídl spolupráci. 

Mělo jít o utajené propojení zpravodajských služeb, strategie, plánování a technologií, o němž byl informován pouze úzký okruh amerických a spojeneckých představitelů a které se mělo stát tajnou zbraní Bidenovy vlády. Tajnou zbraní, jež měla nejen zachránit Ukrajinu, ale také ochránit celé poválečné uspořádání. 

Dnes Donald Trump usiluje o sblížení s Putinem a slibuje, že válku ukončí, ale obrana Ukrajiny, stejně jako onen poválečný pořádek, balancuje na ostří nože. Pro Ukrajince nejsou vyhlídky povzbudivé. V soupeření velmocí o bezpečnost a vliv po rozpadu Sovětského svazu se nově nezávislá Ukrajina stala zemí mezi dvěma světy – a Moskva se čím dál víc obávala ukrajinského příklonu k Západu.

Teď, když jednání o možném míru začala, americký prezident bezdůvodně obvinil Ukrajince z rozpoutání války, tlačí na ně, aby se vzdali velké části svého nerostného bohatství, a žádá je, aby souhlasili s příměřím bez příslibu konkrétních amerických bezpečnostních záruk. Jinými slovy – aby přistoupili na mír bez jistoty jeho trvání.

Trump už zahájil demontáž spolupráce, která vznikla ve Wiesbadenu na jaře 2022. Stojí za to se k ní nicméně vrátit, protože nám pomůže pochopit, jak dokázali Ukrajinci přežít tři roky války, během nichž čelili mnohem většímu a silnějšímu nepříteli. Znamená to nahlédnout za oponu utajení a porozumět tomu, jak se válka dostala do dnešní nejisté fáze. 

Pentagon nabídl soupis celé řady zbraní dodaných Ukrajině za 66,5 miliardy dolarů – to je pozoruhodně transparentní jednání směrem k veřejnosti. Na seznamu je podle nejnovějších dat více než 500 milionů nábojů do ručních zbraní a granátů, deset tisíc protipancéřových zbraní Javelin, tři tisíce protiletadlových systémů Stinger, 272 houfnic, 76 tanků, 40 vysoce mobilních dělostřeleckých raketových systémů, 20 vrtulníků Mi-17 a tří baterií protivzdušné obrany Patriot.

Investigace deníku The New York Times však odhaluje, že Amerika se do války zapletla mnohem intenzivněji, než se dosud vědělo. V kritických okamžicích představovalo toto partnerství páteř ukrajinských vojenských operací, v nichž bylo podle amerických propočtů zabito nebo zraněno více než 700 tisíc ruských vojáků. (Ukrajina vyčíslila počet svých obětí na 435 tisíc.) Ve velitelském centru mise ve Wiesbadenu plánovali američtí a ukrajinští důstojníci, bok po boku, ukrajinské protiútoky. Masivní americké zpravodajské úsilí zaměřené na sběr informací mělo zásadní vliv na strategii bitev a zároveň sloužilo jako zdroj přesných informací pro ukrajinské vojáky v poli.

Jeden z šéfů evropských zpravodajských služeb vzpomíná, že ho zaskočilo, když se dozvěděl o tom, jak hluboce se jeho kolegové z NATO zapojili do ukrajinských operací. „Zapojili se do všech fází útoků,“ řekl.

Spolupráce s Ukrajinou byla motivována jedním hlavním cílem: úzká spolupráce mohla napadené zemi umožnit dosáhnout toho nejméně pravděpodobného – zasadit Rusům proudícím na ukrajinské území drtivou ránu. První fáze války, v níž hrála roli ukrajinská statečnost a obratnost, ale také ruská neschopnost, přinášely jeden úspěšný úder za druhým – a nečekaný úspěch se zdál na dosah. 

Prvním dokladem toho, že strategie funguje, bylo tažení proti jedné z nejobávanějších ruských bojových skupin, 58. kombinované armádě. S využitím amerických zpravodajských informací a zaměřovacích informací zahájili v polovině roku 2022 Ukrajinci raketový útok na velitelství 58. kombinované armády v Chersonské oblasti. Zabili generály a štábní důstojníky uvnitř. Skupina se přesouvala na další místa; pokaždé ji Američané našli a Ukrajinci zničili.

Na jihu se spojenci zaměřili na krymský přístav Sevastopol, kde ruská Černomořská flotila nakládala rakety, určené pro ukrajinské cíle, na válečné lodě a ponorky. Na vrcholu ukrajinské protiofenzivy v roce 2022 zaútočil na přístav před úsvitem roj námořních dronů s podporou CIA, který poškodil několik válečných lodí a přiměl Rusy, aby je začali z přístavu stahovat.

Nakonec se však spolupráce začala drolit (a válka vyvíjet jinak), a to následkem rivality, zášti a rozdílných požadavků a plánů. Ukrajinci někdy vnímali Američany jako panovačné a posedlé dohledem, prototyp povýšených Amíků. Američané někdy nedokázali pochopit, proč Ukrajinci prostě nepřijmou dobrou radu.