Těžký život Kennedyho vraha

První výstřel zvedl hejna holubů ze střech budov okolo náměstí Dealey Plaza. Následovala zhruba šestivteřinová pauza a po ní druhá rána. Vzápětí třetí. Druhé dva výstřely prý rezonovaly sedmipatrovou budovou texaského distribučního střediska školních učebnic jako dělová salva a dvěma zaměstnancům u okna v pátém patře se na hlavu sesypaly kousky omítky.

Zorientovat se během několika vteřin, během nichž přišel o život americký prezident John Fitzgerald Kennedy, bylo téměř nemožné. Byl slunný listopadový den roku 1963. Prezidentská kolona projížděla desítky minut ulicemi Dallasu mezi rozjásanými davy, jejichž nadšení překonalo všechna očekávání. Prezident Kennedy a jeho oslnivá žena Jacqueline vypadali ještě před půl hodinou v přímém televizním přenosu z dallaského letiště jako dokonalý pár dvou celebrit na vrcholu kariéry. Robert Donovan, tehdejší zpravodaj listu The Washington Post, později vypověděl, že „ve veřejném životě Kennedyů nebyl pravděpodobně nikdy oslnivější okamžik než právě tyto chvíle v Dallasu“.

Kontrast mezi nevinností a hrůzou tak nemohl být větší. Spolujedoucí v prezidentském voze ale věděli okamžitě, že se děje něco mimořádného. Texaskému guvernérovi Johnu Connallymu projela tělem prudká bolest, jak se mu kulka, jež pronikla do prezidentových zad a vyletěla krkem, zavrtala do jeho vlastního těla. Guvernérova žena uslyšela, jak její manžel zasténal.

Jacqueline Kennedyová starostlivě položila ruku okolo manželových ramen, aniž by chápala, co se děje – prezident pravděpodobně nevykřikl, protože ho kulka připravila o hlasivky.

Druhý, smrtelný zásah je zřetelně zachycený na legendárních záběrech amatérského filmu Abrahama Zaprudera. Je to pohled pro ty otrlejší. Smrt přišla zprava a zezadu, vyrazila do prezidentovy lebky otvor velikosti vejce a vyletěla s daleko dramatičtějším účinkem na opačné straně hlavy.

(…)

Po schodech distribučního skladu učebnic v tu chvíli rychle sestupoval nevysoký, čtyřiadvacetiletý muž. Výstřely zazněly z šestého patra, když do budovy ale vpadl první policista s taseným revolverem, spatřil o několik pater níže mladíka s klidnou tváří. „Je to váš zaměstnanec? Znáte ho?“ vykřikl policista na majitele firmy, který ho budovou rychle provázel. „Ano,“ zněla odpověď. Zaměstnanec hleděl nevzrušeně do hlavně revolveru a neříkal nic. Policista ho v hlavě „vyhodnotil“ jako neškodného a běžel dál do budovy. Jak dnes víme, Lee Harvey Oswald pak v klidu vyšel na ulici, nasedl nedaleko na městský autobus, pak přesedl na taxík a zamířil proti proudu kvílejících policejních vozů a sanitek do svého podnájmu.

Kdo vlastně byl člověk, který před padesáti lety zastřelil J. F. Kennedyho a proč v sobě našel tolik nenávisti nebo odvahy?

Více se dočtete v aktuálním vydání Respektu 47/2013.