Seřídí si Slovensko ve volbách hodiny?

Hodiny na Slovensku jsou natáhnuté dozadu,“ psalo se v The New York Times v roce 1994 o našich nejbližších sousedech. Švýcarský Die Weltwoche v té samé době na adresu Slovenska uvedl, že „polodiktátory Evropa nepotřebuje“. Bylo to temné období vládnutí Vladimira Mečiara, kdy se Slovensku vzdalovalo členství v NATO a hrozilo, pokud se něco nezmění, že se to může týkat i vstupu do Evropské unie. Dnes jako by se situace vracela. Země se odklání od Západu a pohlíží na Východ, konkrétně na Rusko. Respektive ji tam unášejí vládní strany a nemalá část společnosti by tomu ráda zabránila a otočila kurz.

Sociolog Martin Bútora a odborník na neziskový sektor Boris Strečanský v publikaci Kde sme? z roku 2010 uvádějí, že zápas slovenských nevládních organizací a občanské společnosti za lepší Slovensko „neprobíhá kontinuálně, ale spíše v cyklech“. Střídají se období „výraznějšího podílu občanských aktérů na směřování společnosti s utlumenými možnostmi ovlivňovat společenské dění“. Popsali vývoj nejen zpětně, ale i do budoucna. Trend totiž stále trvá. Slovensko se právě nachází v temném cyklu a v novodobé historii v možná vůbec největším ohrožení liberální demokracie. O tom, jak vážná situace bude, rozhodne už tuto sobotu druhé kolo prezidentských voleb.

Kdo je správný Slovák

V prezidentských volbách proti sobě stojí jasně profilovaní kandidáti. Sociální konzervativec Peter Pellegrini, zástupce vlády Roberta Fica, předseda koaliční strany Hlas, obhájce zrušení speciální prokuratury, která řešila velké politické aféry, zastánce snížení trestů pro korupčníky, odmítač pomoci Ukrajině a obhájce teze, že Ukrajina musí přestat bojovat, protože konflikt má jen „mírové“ řešení.

Liberální diplomat Ivan Korčok je kritik kroků vlády, orientuje se na Západ, podporuje pomoc Ukrajině a říká, že řeči o míru znamenají ve skutečnosti volání po kapitulaci Kyjeva a přijetí podmínek Moskvy, protože ta chce nad Ukrajinou plnou kontrolu. A to Korčok odmítá.

První kolo volby ukázalo podstatnou věc. Pellegrinimu se nepodařilo vnutit slovenské společnosti, že je garantem konzervativních a křesťanských hodnot a Korčok přinese progresivní sodomu gomoru. Opoziční kandidát totiž vyhrál i v regionech, kde normálně vítězí křesťanští demokraté (a v minulosti třeba i hnutí Vladimira Mečiara).

Spor se tak vůbec nenese v rovině tradičních kulturních válek, ale je od začátku jasně zarámovaný právě střetem o právní stát a směřování země mimo jádro Evropské unie a NATO. Razance, se kterou vláda Roberta Fica likviduje nebo se pokouší likvidovat jednu nezávislou instituci za druhou, či jeho vulgarita a agresivita, s níž dosazuje nekompetentní lidi do státní správy, staví každého před dilema: jak se k tomuhle postavit. I mlčení je tu totiž volba – a sice ve prospěch vlády.

Pellegrini cítí, že nervozita v zemi kvůli špatné a do sebe zahleděné vládě roste. Nemůže kritizovat stav země, protože za něj nese jako dlouholetý vládní politik odpovědnost. Korčok navíc po nečekaně dobrém výsledku v prvním kole viditelně ožil. Srší energií, má dobře formulované projevy a chytře pracuje i s vládními voliči, na které se obrací se vstřícností – a nikoli s odsudkem.