Evropští lidovci proti koroptvím

Když bylo mojí spolužačce Ivetě osmnáct, dostala od rodičů ojetý Volkswagen Golf. To aby jako čerstvá držitelka řidičského oprávnění nevyšla ze cviku. Iveta svým autem dojížděla každý den z Libivé na gymnázium do Olomouce a zpět. Jednou ráno přišla do třídy bílá jako stěna a dramaticky líčila, jak srazila koroptev: „Všude krev, peří a střepy z rozbitého čelního světla.“ Možná si pak dala pár dní od řízení pauzu. To už si přesně nepamatuji…

Každopádně dnes by se jí to už asi nestalo. Koroptví, v minulosti běžných ptáků naší zemědělské krajiny, drasticky ubývá. V roce 1935 jich myslivci údajně postříleli dva a půl milionu, dnes jich u nás žije mezi šestnácti a dvaatřiceti tisíci. Na vině nejsou ani tak myslivci, ale hlavně kolektivizace a s ní rozvrat původní krajiny bohaté na remízky, meze a další útočiště pro zvířata. Vymírání koroptví pokračovalo rychlým tempem i po revoluci. Ve srovnání s rokem 1982 nyní jejich počet poklesl na necelých deset procent.

Mizení dříve typických ptáků z naší zemědělské krajiny zrcadlí její chudnutí a skomírající odolnost, která pro nás a ještě více pro naše děti bude mít v éře očekávaných drastických dopadů klimatických změn zásadní význam. Zhruba o tomto je v kostce právní rámec pro obnovu přírody vypracovaný Evropskou komisí, který europoslanci navzdory bezskrupulózní dezinformační kampani Evropské lidové strany tak tak odhlasovali 12. června.