Drábová: Energetika je potvora

Pořád vidíte smysl v tom, abychom se do stavby nových jaderných bloků vůbec pouštěli?

Pokud si chceme v zásobování elektřinou udržet aspoň jistou míru soběstačnosti, tak co jiného nám zbývá? Uhlí pomalu končí, nejmodernější elektrárna v Ledvicích měla běžet do roku 2040, ale teď se u nás počítá s koncem uhlí v roce 2033. Uhlí dnes kryje 40 procent zdejší spotřeby, jádro dalších 40 procent. Obnovitelné zdroje teď kryjí kolem 15 procent. Když budeme hodně dobří, dostaneme se s nimi, řekněme, na 30 procent. Jádro budeme potřebovat.

V Německu jádro vypínají, z obnovitelných zdrojů už pokryjí skoro 50 procent spotřeby. Proč to nejde u nás?

Odpojení německých jaderných elektráren mi přijde jako velká chyba. Chápu tamější společenskou poptávku, v Německu si jádro spojují s jadernými zbraněmi, dvě třetiny lidí ho nechtějí i za cenu dražší elektřiny. To pomáhá obnovitelným zdrojům. Stejně jako třeba fakt, že Německo má moře. Navíc – těch jejich 50 procent z obnovitelných zdrojů je celoroční průměr. V jednotlivých dnech či hodinách létá pokrytí obnovitelnými zdroji od nuly do 100 procent v závislosti na tom, jaké je právě roční období a počasí. Dokud není vyřešeno skladování elektřiny, tak nám ani 50 procent moc nepomůže.

Nevěříte tomu, že věda si s tím poradí a že skladování vyřešíme?

Spíš bych řekla, že energetika je na toto potvora. Zvládnutí transformací energie je dlouhodobá záležitost. Od chvíle, kdy se člověk naučil zacházet s ohněm a kdy byl schopen ho použít v průmyslu, uplynulo několik set tisíc let.

Pokrok zrychluje. Máloco je dnes zkoumáno tak intenzivně jako skladování energie ze slunce či větru, nebo ne?

Ano, jistě, všechno se zrychluje. Ale pořád platí druhý termodynamický zákon – jakmile měníte jednu formu energie na druhou, nejde to beze ztrát a ty ztráty jsou stále znatelné.

Bez jádra se tedy podle vás neobejdeme?

Abychom si dobře rozuměli – já proti obnovitelným zdrojům nic nemám. Jen chci varovat před přehnanými očekáváními ohledně nových technologií na ukládání elektřiny. Ono to jednou přijde, v laboratořích už existují nadějné projekty. I u nás, třeba v Ústavu organické chemie a biochemie probíhá moc zajímavý výzkum v oblasti chemických vazeb, tak aby – když to zjednoduším – fotovoltaické panely elektřinu nejen vyráběly, ale také skladovaly. Já tomu fandím. Nicméně upozorňuju, že takových nadějných projektů máte pytel, ale co z nich se zhmotní v každodenním použití, to dnes nikdo neví.

Nemůže se stát, že stavba další jaderné elektrárny bude trvat ještě déle?

A i kdyby, tak co? Klidně ji tu vedle případných nových řešení můžeme mít a bude nám spolehlivě – a tentokrát už 80 let – dodávat nějakých deset procent naší spotřeby. Vadí to něčemu?

Třeba tomu, že stavba vychází hodně draze.

Ale co je to hodně draze?

ČEZ do stavby sám jít nechce, protože cítí, že se mu taková investice nevyplatí. Jak jinak si vyložit to, že od státu chce půjčky a garance?

Ano, to je pravda. ČEZ se sám nikam nehrnul už v době, kdy se jednalo o dostavbě Temelína. Ale kdyby dnes ty bloky měl, už by jen sbíral peníze.

Anebo by se dohadoval s Rosatomem jako Maďarsko a stavba by stála. Mimochodem – proč z dostavby v roce 2014 vlastně sešlo?

Protože tehdejší ministr financí Andrej Babiš řekl, že si to má ČEZ zaplatit sám. A ČEZ dospěl k tomu, že podle zákona o obchodních korporacích nemůže. Že má minoritní akcionáře, kteří by představenstvo firmy zažalovali. A nikdo se nechtěl nechat zažalovat nebo zavřít.