Chvála brutalismu

Tato kniha je projevem aktivismu, píše se hned na předsádce. A skutečně je dobré to vědět předem. Architektura 58–89 je koncipovaná a vytvořená s nadšením. Jeho hlavním zdrojem byl populární rapper, vydavatel a editor díla Vladimír 518. Jak vysvětlil už v mnoha rozhovorech, fascinuje ho syrová energie města – a k tomu patří i tvrdé, silné a v něčem futuristické stavby poválečné epochy. Studoval je, hledal informace, seznamoval se s architekty i badateli, nadchnul je pro svůj soukromý výzkum. A jeho angažovanost nakazila i tisíce fanoušků, kteří pod jeho vlivem poválečnou architekturu sledují.

Pro tuto knihu je tudíž typické sympatizující čtení poválečné epochy: zdůrazňuje se její novátorství, odvaha, osobnosti velkých tvůrců. Byla to však také doba malosti, totalitní arogance a kádrování; doba nekompetentních rozhodnutí, bourání památek a stavebnictví mizerné úrovně, která zlomila nejednu osobnost. A tento kritický výklad se tu objevuje jen občas, pak se pozornost opět rychle stočí k lepším stránkám tehdejší architektonické praxe. Přesto je to velká kniha. Objemem (dva tlusté svazky, 5,6 kg a téměř 1400 stran) i významem. Vyšla sice v nezávislém vydavatelství Big Boss mimo vědecké instituce a systém grantů, ale posouvá poznání o této epoše významně dopředu.

Posedět, pobejt

Vladimírovi 518 se povedlo přizvat badatele z různých…