První pomoc živě

Než se vůbec dostanou k úvodu, už se jeden z nich svalí. Další začnou zmateně pobíhat a panikaří. Pomozte mu, omdlel! Dělejte něco! Nejprve se pár z těch, kteří mají být dnes školeni, rozpačitě usmívá a rozhlíží. Pak zblednou. Jako že fakt omdlel? Vždyť měl přednášet! To není legrace? Opravdu, vypadá nějak blbě… První se sehne a nejistě mladíkem zatřese. Ten nereaguje. Nesměle se přidávají další dva. Haló, pane, slyšíte? Neslyší. Ježíš, on je mrtvej! Teď započne panika na straně těch, kteří se v klidu usadili k dalšímu přiblblému školení první pomoci v domnění, že si vyřídí pár textovek, e-maily, dospí kocovinu. Displeje mobilů ale zůstanou na další hodiny potemnělé, zorničky rozšířené, dech kratší. Začíná první pomoc zážitkem. Mladík vstává. To už se z reproduktoru ozývá nahrávka člověka zoufale volajícího na tísňovou linku…

Nemyslete si, že se vás to netýká. Podle statistik se až tři čtvrtiny úrazů a nehod přihodí vašim nejbližším. Nerozhoduje nic jiného než vaše schopnost poskytnout kvalitní první pomoc. Před deseti lety publikoval Český červený kříž informaci, že až deset procent lidí u nás zemře při dopravní nehodě jen proto, že jim nebyla poskytnuta první pomoc. Čerstvější údaj je, že jen pět až deset procent Středoevropanů kvalitní první pomoc poskytnout dokáže. Většinou se spoléháme na to, že to za nás vyřeší záchranná služba. Mozek bez kyslíku umírá do pěti minut a z velké tepny vykrvácíte už za 90 vteřin. Fakt myslíte, že to záchranka vyřeší?

Mezi životem a…