Porozumět druhému

Amos Oz (1939–2018) patřil mezi nejvýraznější izraelské spisovatele a Šira Chadad byla jeho o generaci mladší redaktorka. Kniha šesti rozhovorů, které spolu vedli, je tak jedním z možných portrétů autora, ale též výsledek dialogu s upřímnou snahou porozumět druhému. Vhled do života a tvorby ocení nejen autorovi fanoušci, ale i ti, kdo chtějí zjistit, jak se vyvíjely Ozovy názory na literaturu i jeho vlast – a vlastně všichni, kdo rádi sledují kultivovanou polemiku.

Hovoří-li Oz o beletrii, zdůrazňuje, že jeho cílem bylo vždy vyprávění příběhů, jež mají mít dopad na vnímání a chápání čtenáře, který se dokáže vcítit do postav a situací. Je tak proti výuce „sociologie literatury“, kdy se díla zkoumají optikou menšin, genderu a dominantního diskurzu; pokud ovšem nejde těmto přístupům vlastně o totéž, jak v dialogu zjistí. A podobně si oba diskutující tříbí názory třeba na hnutí #MeToo. Chadad urážejí fotografie polonahých žen v kanceláři. Vadil by jí též Tizian nebo Gauguin? zeptá se Oz. Jí osobně ne, ale jiné ženě třeba ano – a finálně se tak shodnou, že přesnou a neměnnou hranici nejde nakreslit, ale je nutné se ji vždy pokoušet stanovit. Vyjednávat o ní a pak ji za každou cenu dodržovat: „Strana A i B má plné právo pětkrát vyhovět a pošesté odmítnout, nebo naopak – pětkrát odmítnout a pošesté vyhovět.“

I tady se autor projevuje jako důkladný pozorovatel měnící se izraelské reality: dobře si všímal, že v Jeruzalémě jeho mládí ženy hlavně uctivě naslouchaly mužům a…