Odvolávání vlády a prezidenta

Demokratická opozice se pustila do odvolávání. Ve středu oznámila, že chce sesadit Miloše Zemana, ve čtvrtek se neúspěšně pokusila sesadit vládu Andreje Babiše. Oba kroky ukazují, že zkratkou to nepůjde.

Ještě než se hlasování o nedůvěře rozběhlo, bylo jasné, že komunisté vládu neopustí. Miloš Zeman i Vojtěch Filip vsadili na to, že Babiš bude po volbách jejich jediná naděje, tak je lepší ho podpořit. Škoda, že nevidíme do hlav voličů KSČM, mohli bychom lépe porozumět záhadě, proč vlastně nebudou hlasovat přímo pro ANO. I proto Babiš spokojeně nadával opozici, cizákům a vlastně všem, kteří se mu hodí.

Sociální demokraté si na hlasování o nedůvěře vzali červené svetry. Chtěli připomenout výkony z časů červené mi- kiny Jana Hamáčka. To je stejně absurdní, jako kdyby si během soudu za hazardní jízdu autem obviněný řidič přilepil na čelo fotografii sebe sama za volantem a tvářil se, že je to jasný důkaz jeho neviny. Vláda je zřejmě jediná skupina lidí, které ještě nedošlo, že nezvládla pandemii.

Nicméně sociální demokraté jsou očividně v tak velké krizi, že vsadí na cokoli. Hamáček zůstává v čele strany, i když má na svědomí obří malér – a to plánovanou cestu do Moskvy v době, kdy už věděl vše o ruském útoku ve Vrběticích. Navíc pak o tom všem lhal. Usvědčili ho novináři, tajné služby, opozice, premiér i prezident (a to je co říct). Chaos v řadách ČSSD dokládá i snaha dosadit na kandidátku Matěje Stropnického, kterého prosazuje Jana Maláčová, jíž na ministerstvu radí. Přitom Stropnický naznačuje, že ruské angažmá ve Vrběticích je ve skutečnosti nesmysl. Tím ovšem zároveň říká, že lže Hamáček, o kterém Maláčová tvrdí, že „férovějšího chlapa neznám“. Chaos.

Když ve sněmovně během rozpravy o důvěře vládě vy- stoupil Lubomír Zaorálek, začal vyprávět o své první cestě z rodné Ostravy do Prahy. „To byl opravdu můj veliký životní zážitek. V tom vlaku, to si nedovedete představit, jsem si ještě četl poslední věci o historii Prahy, ve 12 letech, a když jsme přijeli tady k tomu tunelu, tak jsem ležel v tom okně a poprvé jsem uviděl hlavní město země. Tak opravdu si toto dodneška pamatuji.“ Pokud přesně nechápete, proč s námi své juvenilní okouzlení matkou měst sdílí, nejste sami, ale zmatení sociálních demokratů je svým způsobem také životním zážitkem.

Opozice má přesvědčivé argumenty. Nezvládnutá pandemie, chaotická pomoc občanům a živnostníkům, Hamáčkova cesta do Moskvy, aféry ministrů… Důvodů k odvolání vlády existuje hodně. Ale bez dostatku hlasů to byla slepá cesta.

Ve hře je nyní už jen druhé plánované odvolávání, a to Miloše Zemana. Podle členů bezpečnostního výboru Senátu není prezident způsobilý vykonávat svůj mandát. Za příklad dávají mimo jiné jeho nepravdivé tvrzení, že jsou dvě vyšetřovací verze ve Vrběticích, ačkoli existuje jen jedna. „Nekoná v souladu se svým slibem, vůči sdělovacím prostředkům vystupuje v rozporu s Listinou základních práv a svobod,“ řekl senátor Pavel Fischer.

Senátoři chtějí využít znění ústavy: „Nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát“, pře- bírá jeho pravomoci premiér a obě komory parlamentu.

Věcně mají senátoři pravdu. Zeman nectí zákony, ústavní zvyklosti, nehájí české zájmy, chová se vulgárně, pracuje jednou za měsíc, neorientuje se v tématech, neřeší problémy občanů… Takhle to ale u něj bylo vždy. Nejde o důsledky zdravotní indispozice, na kterou výše citovaná část ústavy míří. Jestliže Zeman ohýbá části ústavy, neměli by to dělat ti, kteří ho za to kritizují. Není dobré vytvářet precedens, že k odvolání prezidenta stačí většina sněmovny a Senátu.

V politickém zákulisí se říká, že když chcete zastavit mafii, musíte na to jít tvrdě. Pravda. Ale i tak by se to mělo odehrávat v rámci pravidel.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor