Válka je tu. Konečně!

Když si 2. září 1939 čtenáři otevřeli Venkov, deník bývalé agrární strany, nyní „rozpuštěné“ v amorfním Národním souručenství, mohli si přečíst „Denní rozkaz Vůdce a říšského kancléře branné moci“. Adolf Hitler v něm obviňoval Polsko z toho, že odmítlo „smířlivé řešení sousedských sporů“, začalo „terorizovat německé obyvatele“ a donutilo tak Německo k invazi. Tou dobou již německé jednotky útočily na Polsko z jihu, západu a severu a luftwaffe bombardovala polská města. Čtenáři v Protektorátu Čechy a Morava ještě asi netušili, že právě začal nejkrvavější konflikt 20. století, druhá světová válka. Válečný konflikt však většina jeho obyvatel očekávala a mnozí vlastenci si jej i přáli.

V následujících hodinách Evropa i svět napjatě čekaly, jak zareagují Francouzi, ale především Britové. Dostojí tentokrát garancím a „půjdou do toho“, tak jak to měli podle většiny Čechů udělat již v září 1938? Když se 3. září ukázalo, že ano, pocítil bývalý osobní tajemník prezidenta Edvarda Beneše a nyní člen odbojové organizace Politické ústředí Prokop Drtina podle svých slov „nepopsatelnou, neopakovatelnou úlevu“. Spisovatelka, překladatelka a členka odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme Heda Kaufmannová seděla ten den u rozhlasového přijímače. Když náhodně naladila Varšavu a slyšela polskou hymnu, zakřepčila si podle svých slov se svým…