Myslím na něj každý den

Po útěku z Ruska jste našla se svým manželem, později zavražděným bývalým agentem FSB Alexandrem Litviněnkem, útočiště ve Velké Británii. Jak vnímáte fakt, že v Londýně úspěšně hledají útočiště vedle kritiků Vladimira Putina i různí ruští oligarchové?

Británie má pro ně velmi atraktivní systém. Poměrně snadno tu můžete získat víza jako cizí občan, když investujete určitou sumu peněz. Je to skvělé místo, řekněme v polovině cesty mezi Ruskem a Amerikou, navíc do Evropy je odtud všude blízko. Ale hlavně: v Londýně akceptují peníze. Jakékoli peníze včetně těch špinavých. Ideální místo, kde se dají schovat. Ruští oligarchové to tady považují za bezpečné prostředí.

Proč je k podezřelým penězům britská vláda tak tolerantní?

Nejedná se jen o peníze Rusů, ale i Číňanů a Arabů. Je to britská taktika, jak sem dostat finance a prosperovat. Argumentuje se, že je to dobré pro britskou ekonomiku. Pak tu máme ale také otázky morálky, nebo aspoň souladu se zákony. Stále více lidí začíná mluvit o tom, že je třeba na tohle více hledět. Když to neděláte, podkopáváte svoji politiku, stabilitu i bezpečnost. Vražda mého manžela, zorganizovaná Kremlem v roce 2006, byl teprve začátek, který problém nasvítil. Byl to však až nedávný pokus o otravu Sergeje Skripala, který Británii v jistém smyslu skutečně probudil. Teď už se můžeme ptát, co se za ty roky od Sašovy smrti změnilo. A jestli se náhodou nezměnilo málo.