Válečná zóna Severní Irsko

Během července 1972 se zpravodajství v Severním Irsku i jinde v Británii neslo v tragicky monotónním duchu: dva katolíci zastřeleni v severoirské metropoli Belfastu příslušníky loajalistických bojůvek; dva bratři z protestantských rodin zabiti pravděpodobně kvůli tomu, že chodili s katolickými dívkami; pět katolíků zastřeleno v Belfastu příslušníky britské armády. A tak dále.

Všechny dosavadní střety a teroristické akce pak překonalo to, co se odehrálo v pátek 21. července v Belfastu: V ulicích během jediného dne explodovalo celkem 19 bomb umístěných většinou v ukradených automobilech a nad místy detonací stoupaly sloupy kouře. Všude vládla panika, veřejná doprava kolabovala a tisíce lidí utíkaly pryč z města. Radikální odnož Irské republikánské armády, tzv. Prozatímní IRA, uskutečnila jednu ze svých největších akcí. Když se podařilo situaci uklidnit, úřady napočítaly devět mrtvých a 130 zraněných, z toho 77 žen a dětí. Jak později vzpomínal jeden z organizátorů útoku, Seán Mac Stíofáin, primárním cílem „krvavého pátku“ nebylo zabíjet lidi, ale způsobit co nejvíce materiálních škod, a varovat tak Londýn, že irští republikáni jsou odhodláni učinit z Belfastu „poušť pro byznys“, dokud jejich požadavky nebudou splněny.

Dnes je to minulost. Jeden z nejkrvavějších konfliktů v poválečné Evropě – mezi katolickými a protestantskými komunitami v Severním Irsku – se podařilo zkrotit pomocí komplikovaných mírových iniciativ, smluv a kompromisů garantovaných Spojenými státy a…