Prý že se ztratila lidskost?

Západní letiště jsou chrámy boha pořádku a racionálního chování. Jejich skleněná a ocelová architektura, pravidelné tvary a dobře značený labyrint cest jsou ztělesněním klidu a ten zase zárukou, že se s vámi letadlo nakonec nerozpleskne na cimprcampr, jak se někde v hloubi duše navzdory statistikám stejně obáváte. O to větší zděšení nastane, když dorazíte do letištní haly a zjistíte, že v ní zavládl dokonalý chaos.

Nedávno se to přihodilo na mezinárodním letišti v Lisabonu, když do stávky vstoupili zaměstnanci soukromých agentur provádějících bezpečnostní prohlídky pasažérů. Zkrátka jednoho rána dorazili cestující (autor tohoto textu mezi nimi) k odbavení a zjistili, že místo dostatečného množství průchodů k letadlům fungují v celém komplexu tři bezpečnostní rámy, před nimiž se vytvořila fronta. Tedy fronta - zástup. Nekonečný zástup, který se na první pohled trochu neuvěřitelně vinul kamsi v protisměru hned za skleněnými vstupními dveřmi. Když pasažér vyrazil hledat jeho konec, zjistil, že se ve skutečnosti jedná pouze o jeden úsek klikatice, jež se na konci haly otáčí o sto osmdesát stupňů a vede podél první řady zase zpátky. Totéž znovu na opačném konci. A pak zase znovu.

Fronta postupovala po centimetrech. Lidé obtížení zavazadly a batolaty zachovávali klidnou, usměvavou tvář. Všechno je jistě pod kontrolou. Po třech zákrutách už jenom klidnou tvář. Určitě je všechno domyšleno a zorganizováno. Když konečně zhruba po hodině absolvovali po krůčkách odbavovací halu,…