Podrývání státu

Miloš Zeman a jeho kancelář se odmítli omluvit za dehonestaci Ferdinanda Peroutky a jeho rodiny. Ignorováním soudního rozhodnutí vstoupil Zeman na tenký led, jehož nevyhnutelné prolomení vyústilo v otevřené pohrdání právním státem, pilířem svobody a prosperity. A když pohrdá prezident, budou ve zvýšené míře pohrdat i řadoví občané. Přitom Zeman by se musel nacházet za branou stařecké demence, aby tohle při svém vzdělání a inteligenci nevěděl. Otázka tedy zní, proč to dělá, přesněji řečeno, proč podniká kroky vedoucí k rozložení jedné z největších cenností polistopadového vývoje.

Mnozí možná řeknou, že obviňovat prezidenta z podrývání samotné podstaty demokratického státu je přitažené za vlasy. Bližší pohled na Zemanovy kroky ale ukazuje, že i jindy dělá věci, které jdou proti zájmu českého státu. Ukažme si dva příklady.

Čím víc muslimů, tím líp

Český prezident má jako jednu ze svých nejvyšších politických priorit zastavení uprchlické vlny, živené především běženci ze Sýrie. Zprávy z této země přitom ukazují, že proud uprchlíků zesílil po vstupu Ruska do syrské války. Rusko bombarduje nejen rebely, ale i obytné čtvrti v Aleppu, a po minulém týdnu je dokonce podezřelé, že se podílelo na rozbombardování humanitárního konvoje, který měl desetitisícům strádajících lidí v Aleppu přivézt jídlo a léky. Útoky na konvoje s pomocí přitom povedou k dalším uprchlíkům.

Logicky bychom tedy čekali, že český prezident, který neváhá poučovat Západ a celou OSN, jak mají v Sýrii postupovat, nějak zareaguje. Použije svůj vliv na ruskou administrativu nebo zkritizuje její kroky v Sýrii alespoň tak, jak kritizuje Západ za mnohem nejasnější prohřešky. Nic takového se však ani náznakem neděje. Zeman totiž pouze proklamuje, že v Česku nechce uprchlíky. Ve skutečnosti dělá politiku, která je na strachu z uprchlíků založena, a které by se tudíž vystupňování uprchlické vlny velmi hodilo do krámu. Proto ruské angažmá v Sýrii podporuje.

Podobná věc funguje i v lokální politice. Zeman se posledních dvacet let profiluje jako politik, který hájí zájmy Ostravska. V Ostravě kandidoval do parlamentu, jako premiér tam rád jezdil a domlouval nové investice, jako prezident brání pracovní místa, angažuje se v udržení těžby uhlí. Proto bychom čekali, že pomůže Ostravsku i nyní, kdy tamní oceláři protestují v Bruselu, aby odvrátili udělení statusu tržní ekonomiky Číně a s tím i hrozbu, že bude Čína dovážet do EU ocel bez obchodních bariér. Jde o velmi vážnou věc, v sázce je krach ostravských a třineckých oceláren. Tamní oceláři dokonce prohlásili, že udělají všechno, aby obchodní vstřícnosti vůči Číně zabránili. V téhle situaci ale prezident najednou nechává svůj oblíbený region ve štychu a otevřeně zastává názor, aby EU Číňanům trh s ocelí otevřela. Dokonce o tom opakovaně jedná s čínskými politiky, kde se radí, jak to nejlépe provést.

Máme tedy před sebou dvě varianty: český prezident je dementní stařík, který už nechápe souvislosti mezi svými činy a následky. Anebo pod krytím demence dělá dobře promyšlenou politiku, jež není v zájmu svobodného a demokratického státu.