Daniel Herman: Můžu si dovolit víc

Už desátým rokem žijete světským životem, v roce 2007 jste coby katolický kněz požádal o uvolnění ze služebních závazků. Přinesla vám laicizace to, kvůli čemu jste o ni požádal?

Duchovní služba má určité nároky mimo jiné na osobní život a já jsem cítil, že není v úplné rezonanci s mým vnitřním nastavením. A protože si duchovní služby velmi považuji, nechtěl jsem být neupřímný. Proto jsem po konzultaci s kardinálem Vlkem, mým bývalým šéfem, požádal apoštolský stolec o uvolnění. A jestli mi to přineslo, co přinést mělo? Řeknu to takto: Mezi těmi, koho pouštím do své osobní bubliny, je i žena. Nemohu tedy říci, že bych byl po této stránce nešťastný.

Jak vaše bývalé kněžství berou kolegové z vlády? Oslovil vás někdo z nich, že by se chtěl u vás vyzpovídat?

Pokud bychom vzali zpověď jako svátost smíření, tak to ne. V přeneseném smyslu slova je to tak, že někteří kolegové si ke mně takovou cestu našli. Jsou to ovšem věci osobní, takže je nebudu specifikovat ani říkat, s kým mluvím. Ale mohu říct, že takové rozhovory s některými lidmi z vlády vedu a netýkají se rozpočtu. Vážím si toho. Je to docela zavazující důvěra.

Dávám přednost svědomí

Před týdnem jste jako první člen české vlády navštívil sudetoněmecký sjezd, předtím jste se postavil na stranu protičínských demonstrantů, navštívil jste opakovaně Krále Šumavy Josefa Hasila, který za komunismu převáděl lidi na…