Ode zdi ke zdi

Není to jen ženský šatník, co podléhá módním trendům, nevyhne se jim ani ekonomie a hospodářská politika. Ještě před několika lety byla v módě doktrína fiskální přísnosti. Recese ji však otupila a do popředí se dostali zastánci klasické keynesiánské stimulace prostřednictvím veřejných financí, které podpořilo zjištění, že utahování opasků v krizi má horší důsledky, než se původně myslelo. Tyto zvraty ale mohou vést k tomu, že při opožděné reakci vlád na ekonomickou situaci bude fiskální politika permanentně špatně nastavená.

V aktuálních materiálech české vlády se píše, že při sestavování státního rozpočtu si vláda klade za cíl podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti. Ani zmínka o stabilizační roli fiskální politiky v ekonomice. Veřejné finance by v rámci svých možností (daných zodpovědností předchozích vlád) měly pomáhat ekonomice, když se ocitne v recesi, a naopak brzdit příliš optimismu v růstové fázi hospodářského cyklu. Realita je taková, že před finanční krizí si české veřejné finance žily svým vlastním, deficitním životem bez ohledu na vývoj ekonomiky. V roce 2009, kdy na naši ekonomiku dolehly negativní dopady finanční krize, zareagovaly veřejné finance správně. Zvýšení výdajů v kombinaci se snížením daňových příjmů sice vedlo k výraznému zvýšení deficitu, ale pomohlo zmírnit recesi. Další čtyři roky pak byly ve znamení škrtů bez ohledu na to, že se ekonomika na konci roku 2011 vrátila do recese.