V království běžců

Den ještě nezačal. Už za dvě hodiny budou ulice ucpané auty, jejichž hřmot spolu se štěbetáním chodců a pouličních prodavačů splyne do celodenního hluku, od kterého si uši odpočinou až po ulehnutí do postele pozdě večer. Teď je ale v Addis Abebě klid. Desítky cestujících postávají ve tmě na autobusovém nádraží a mlčí. V třetím nejvýše položeném hlavním městě světa (2360 metrů nad mořem) je zima, a tak na sebe všichni navlékli několik vrstev oblečení.

Ticho přerušuje jen vzdálený šum modliteb vysílaných z reproduktorů ortodoxně křesťanských kostelů. Kazatelé v hluboce věřící zemi, která křesťanství přijala jako druhá na světě, už kolem čtvrté hodiny začali své ranní mše a melodicky předčítají z Bible. Kázání potrvá asi čtyři hodiny, stále noví věřící budou přicházet a odcházet, někteří starší lidé zůstanou po celou dobu. Hlídač na nádraží modlitby jakoby remixuje svým pípajícím detektorem kovů. Detektor nefunguje, pípá bez ustání v pravidelném rytmu, ale hlídač svou práci neodbývá. Pomalu jím přejíždí všechny staré kožené kufry a přeplněné tašky přibývajících cestujících. Plní zkrátka úkol, který dostal.

Za jeho stolkem ženy beze slov prodávají sušenky, balenou pitnou vodu značky Utopia a horkou kávu z termosky. Na prašném plácku stojí v řadě dálkové autobusy, které se teď mezi pátou a šestou hodinou rozjedou do všech velkých měst Etiopie, země, jejíž jedinečnost je zřejmá už jen z…