Jsem bohatý, vrať se

Prudký hospodářský rozvoj mění tradiční čínskou rodinu

Moje žena ode mne odešla už před deseti lety. Důvodem byly peníze, často jsme neměli ani na jídlo, hádali jsme se. Jednoho dne byla pryč,“ vypráví 37letý pan Li-ou ze severovýchodní provincie Chej-lung-ťiang. Jak dodává, jeho manželka nikdy nepožádala o rozvod. Když se mu začalo dařit, rozhodl se ji proto najít. A požádat ji, aby se k němu vrátila. Vyrazil tedy do metropole Pekingu, kde svou ženu dosud hledá.

Příběh tohoto muže dnes není v Číně ojedinělý. Jeho rodiče sice snachu dávno odsoudili, současná čínská společnost však považuje rozluku partnerů, či dokonce rozvod za naprosto přirozený jev. „Číňané jsou dnes více nezávislí, jsou schopni se uživit a postavit na vlastní nohy bez ohledu na partnera, takže konflikty často řeší rychle – rozvodem. Manželství navěky, jako tomu bylo ještě v nedávné minulosti, to nyní přestalo platit,“ vysvětluje současný společenský trend právník Čchin Ťia-ťün.

Svou kancelář má v pekingské čtvrti

Süan-wu

a o zákazníky nemá nouzi:

„Počet rozvodů stále narůstá, hlavně v posledních deseti letech a zejména mezi mladými páry ve věku do 30 let.“

Jedním z důvodů je skutečnost, že současná mladá generace už tolik nelpí na tradičních rodinných vztazích. Tradiční čínské manželství uzavírané v dobách říše středu vždy večer, tedy v čase štěstěny, a postavené na třech základních principech, přátelství, lásce a harmonii, je minulostí a málokdo se zabývá konfuciánským hodnocením manželského páru a rodiny jakožto „základu společnosti“. Mladí Číňané prostě nemají k tradicím takovou úctu, a proto jim rozvod nečiní žádný problém. Necítí se nijak zahanbeni.

Obecnějším důvodem nárůstu počtu rozvodů je měnící se čínská společnost, která je začíná vnímat jako něco přirozeného. „Prudký ekonomický rozvoj v posledních desetiletích znamenal pochopitelně i společenské změny. Po staletí platné zásady, které zavedli panovníci dynastie Tchang, vládnoucí od roku 618 n. l., tedy že k rozvodu mohlo za jasně vymezených podmínek dojít pouze na žádost muže, vzaly za své,“ dodává Čchin Ťia-ťün, který se rozvodovým právem zabývá už 13 let. Zatímco v roce 1979, kdy začaly velké hospodářské reformy, se v nejlidnatější zemi světa rozvedlo 400 tisíc manželství, stoupl v roce 2006 počet rozvodů už na dva miliony a toto číslo neustále roste.

Čína 21. století si tedy se západní společností, co se rozvodů týče, nijak nezadá. V roce 2007 bylo v ČLR rozvedeno na 1,4 milionu manželských párů. Naproti tomu si „ano“ řekli čínští novomanželé při téměř deseti milionech obřadů. Počet svateb však roste mnohem méně než počet rozvodů. Čína tak sice zaostává za Evropskou unií i Českou republikou, kde se rozvádí každé druhé manželství, poměr 4,5 : 1 je však alarmující. Nejvyšší je rozvodovost ve městech na východním pobřeží. Podle statistik se nejčastěji rozvádí obyvatelé největšího čínského města Šanghaje. Jen za loňský rok tam zkrachovalo na 30 tisíc manželství, z toho 6 tisíc párů se rozvedlo po pouhých třech letech společného života.

Lásky jedináčků
Někteří experti to označují za nutnou daň otevírání se Číny světu. Příčiny krachu manželství jsou přitom velmi podobné jako například v Evropě. Tou hlavní je manželská nevěra. Druhou domácí násilí, kdy muž bije ženu, a třetí ekonomické potíže. Manžel přijde o práci a ocitne se bez peněz.

Na měnící se pohled společnosti na rodinu a rozvody přitom zareagoval i čínský stát. „Chcete se rozvést? A máte souhlas zaměstnavatele?“ Podobné otázky slýchávali Číňané ještě v roce 2003. Před šesti lety ale nastal zlom. Peking, ve snaze zrovnoprávnit vztah muže a ženy i co se možnosti rozvodu týče, přijal nová pravidla, podle kterých stačí dojít k pověřenému úředníkovi, přinést doklad totožnosti, oddací list a oběma manželi podepsané prohlášení, že už spolu dále nechtějí setrvat v jedné domácnosti. Do deseti minut tak může být manželství trvající i několik desetiletí rozvedeno.

Podle profesorky Jün-lan, která v Pekingu vede několik manželských poraden, ale současný trend zapříčinil částečně také stát svou politikou – konkrétně politika jednoho dítěte. „Současná generace je vůbec první, která vyrostla v rodinách, jež mohly mít pouze jedno dítě. Jsou proto zhýčkaní, rozmazlení a až teď se naplno projevují jejich chyby, které rodiče z lásky ke svým jedináčkům přehlíželi. Často je tak nedokážou přiznat a ani ustoupit partnerovi. Výsledkem je krach jejich vztahu,“ říká Jün-lan.

Nejmladší generace čínských vysokoškoláků (a především jedináčků) jde přitom v bourání tradic ještě dál než jejich starší spolužáci. „Udržuji intimní vztah se čtyřmi dívkami najednou,“ svěřuje se 23letý student jedné z prestižních pekingských univerzit. Chce si, jak se říká, užít a na manželství nemyslí. Jeho o 25 let starší rodiče o tom ale nevědí, považují jakýkoli předmanželský sex stále za nemorální. Podle odhadů přitom dnes má pohlavní styk až 90 % svobodných vysokoškoláků. A stále více jich s partnerem žije bez oddacího listu. „Chci poznat více žen, než se rozhodnu pro tu pravou. Není to ale tak, že bych si ji musel vzít,“ dodává 22letý Chao z Pekingu.

Uzavírání manželství se v Číně sice stalo ustáleným zvykem zhruba mezi 4. a 3. stoletím př. n. l., ovšem doby, kdy monogamie byla v říši středu označována za společenskou normu a autoři psali o manželství „trvajícím až do vyschnutí moří a rozdrolení skal“, jsou dávno ty tam.

Autor je zpravodajem ČRo v Číně.