Až odejde Mittal

V Ostravě se připravují na riziko, že budou muset žít bez oceli.

Po Americe a Evropě to dilema udeřilo i na české politiky. Co je lepší? Finanční injekce mocné firmě, nebo riziko dalších tisíců lidí bez práce, navíc v jednom z nejproblémovějších regionů? Téma tentokrát zařídil největší ocelářský podnik v zemi, ostravský ArcelorMittal, a výsledek volby už známe – stát firmě nepomůže. Přesto je pořád o čem mluvit. Krize může přivádět krachující firmy za politiky stále častěji a my budeme řešit, co všechno jsou Češi pro zachování práce v mamutích fabrikách ochotni obětovat. Právě z „ocelového srdce Česka“ Ostravy dnes přicházejí zprávy o tom, že tato závislost nemusí být nekonečná.

První či poslední

Ten dopis, který dorazil před několika týdny do pražské kanceláře premiéra, znamenal v jistém smyslu průlom.

„S něčím podobným se na stát ještě žádná firma v Česku neobrátila,“

kroutí hlavou ministr financí

Eduard Janota

. Logika, kterou vládě ostravská firma představila, je jednoduchá – a nutno uznat, že nezní úplně nesmyslně.

Podobně jako jiné firmy nechává dnes Arcelor-Mittal své lidi na nuceném volnu. Firmě se zatím nechce propouštět – vysoce specializovaní zaměstnanci s letitou praxí mají svou cenu a pořád je tu naděje, že v krizi se už brzy blýskne na…