Potřebná diktatura

„Žádní žurnalisté. Žádné otázky. Sbohem.“ Tak vypadal pokus novinářů z listu The Guardian dostat se do domu předsedy Nejvyššího soudu Iftikhara Muhammada Čaudrího. Trochu to připomíná snahy proniknout k barmské disidentce Aun Shan Su Ťij, která je už léta v domácím vězení.

Vyhlášení výjimečného stavu přineslo jedny z nejhorších represí v šedesátileté historii země. V policejních celách se ocitlo 3500 lidí. Armáda obklíčila budovu Nejvyššího soudu a jeho předseda Čaudrí se musel odebrat do domácího vězení. Vláda také vypnula vysílání BBC a CNN, stejně jako dalších místních televizních stanic.

Co do počtu zatčených si tato bilance nezadá s nedávnými nepokoji v Barmě nebo protivládními demonstracemi v Bělorusku. Jiná je ale reakce spojenců Pákistánu, tedy Spojených států a Británie. Svého „nejvěrnějšího spojence mimo NATO“ odsuzují, jedním dechem ale dodávají, že boj proti terorismu musí pokračovat. Pákistán pravděpodobně nepřijde o rozsáhlou vojenskou pomoc, která tvoří většinu z 11 miliard dolarů, které země od roku 2001 dostala od USA.

V Pákistánu se říká, že existují tři A jako pilíře moci – Alláh, armáda a Amerika. Islám je v uměle vytvořené zemi pojítkem, které stmeluje čtyři hlavní národnosti – Paňdžábce, Sindhany, Balúče a Paštuny – a k tomu desítky dalších menších…