Obviněná z týrání zvířat a s konfiskovanými stády byla Věra Kostrouchová ještě před měsícem zničený člověk. Poté, co Respekt zveřejnil její střet s úřední i sousedskou nenávistí, však život svérázné šumavské farmářky najednou nabral nový směr. Zpráva o jejím osudu zvedla vlnu solidarity. Lidé jí nabízejí pomoc, odborníci přicházejí s dalšími důkazy neviny. A na povrch vyplouvají i možné finanční a ekonomické motivy stojící za pokusem o její likvidaci.
Utrpení – na Nově
Na louku za statkem v údolí pod Kašperskými Horami právě traktor přiváží novou várku krmení pro malé stádo krav. „Stázinko, Lízo,“ volá na své oblíbenkyně jejich majitelka Věra Kostrouchová. V usměvavé drobné ženě zabalené do huňatého kabátu by člověk jen stěží poznal tu strhanou bytost, která se tu jako stín ploužila ještě před měsícem. Statku tenkrát vládla exekutorka zabavující majetek na splátku čtyřsettisícové pokuty, kterou farmářce udělilo město Sušice za týrání zvířat. A protože největší hodnotu měla na farmě právě zvířata, konfiskovali úředníci všechny volně chované krávy a koně, které se jim podařilo na loukách dostihnout a polapit. „Já to nevzdám, ta zvířata jsou pro mě vším,“ říká paní Kostrouchová a z batohu vytahuje tlusté složky se zákony a vyhláškami. „Začala jsem to studovat, abych znala své možnosti. Chystám se k žalobě. Jednak na ty, co mi dali pokutu za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu