Zasvěcení národa či krize dialogu?

Zasvěcení národa či krize dialogu?

Jak dál po Velehradě 1993 

Koncem minulého roku byly Biskupské konferenci předloženy návrhy, aby prvního ledna letošního roku katolická církev ústy biskupů slavnostně zasvětila nový stát Panně Marii. První republika začala vandalským a rouhavým stržením Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, nechť tento nový stát začne pěkně a zbožně.Biskupové si byli vědomi toho, k jakým škodám a nedorozuměním by tento jistě upřímně míněný, avšak ekumenicky a politicky naprosto necitlivý a neprozíravý počin vedl. Místo toho dali podnět k společným ekumenickým bohoslužbám všech křesťanských církví, které se pak skutečně sloužily na mnoha místech naší země.„Zasvěcení národa“ bylo tedy odloženo a jeho původně navrhovaná podoba značně změněna. To, co bylo ohlášeno pastýřským listem a čteno při cyrilometodějské slavnosti na Velehradě, se pak sestávalo ze dvou textů: první evokoval starozákonní rozhodnutí izraelského lidu pro Hospodina a velikonoční obnovu křestních slibů, druhý svěřoval národ, zejména mládež a rodiny, do ochrany Boží „rukama Panny Marie“.Biskupové tedy mají pravdu, ohrazují-li se proti výtce, že chtěli duchovně manipulovat národem. Má pravdu i Ludvík Vaculík, že se na Velehradě nic zlého nestalo, že katolík, svěřuje-li někoho Matce Boží, dělá pro něj to nejlepší, co zná, a pluralistická společnost by to neměla chápat jako útok na své demokratické základy. Ale…

Kdo hledá pravdu a miluje svobodu

…