I když už teď můžeme bez pracovního povolení pracovat v Německu, Češi raději zůstanou za humny. To dlouhodobě dokazují i nízké počty těch, kteří už do zahraničí odjeli, i když pracovat za hranicemi nebyl s pracovním povolením vlastně žádný problém. I přidělené výjimky Češi dlouhodobě nevyužívali ani z deseti procent. Ale pro koho je to tedy všechno vlastně dobré? Pro české podnikatele, kteří mají v Německu už svou vlastní firmu, pro rozkvět našeho pohraničí a je to další šťouchanec, abychom konečně pochopili, jak důležité jsou v našem regionu znalosti němčiny.
Ačkoliv živnostníci mohli v Německu podnikat už několik let, nemohli automaticky zaměstnávat Čechy. Teď tedy třeba majitel penzionu za čárou může bez problémů zaměstnat svou manželku a ona už u něj nemusí v zahraničí pracovat ilegálně, což byla dosavadní běžná praxe.
Uvolnění pracovního trhu by také mohlo pomoci pohraničním regionům s vysokou nezaměstnaností. Zapadá to dokonce do sebe jako puzzle, na jedné straně je spousta nezaměstnaných a na druhé poptávka po pracovnících. Jenže chybí němčina.
Úředníci z úřadu práce ale žádné jazykové rekvalifikační kurzy nenabízí, protože naučit se jazyk prý trvá dlouho. My ale nevycházíme z toho, že by měl nezaměstnaný číst Fausta v originále, stačí základní orientace v pracovním prostředí. Tak například na práci v restauraci nebo v hotelové kuchyni by mohl zájemce připravovat intenzivní jednoměsíční kurs „němčina v gastronomii“ a nezaměstnaní by se nemuseli trápil zbytečnými slovíčky z lekce „moje rodina“ nebo „můj byt“.
Jenže při dotazu na odpovědných místech se dočkáme pouze negativních reakcí. Ministerstvo školství a také ministerstvo sociálních věcí se totiž zázračně shodují v tom, že nechtějí v rámci rekvalifikace nezaměstnaných suplovat jazykové školy.
Proč ale suplují kurzy pro psaní na stroji nebo vytváření excellových tabulek? Mimochodem cizí jazyk bychom se měli naučit také už na základní škole. Drtivá většina základních škol nabízí jako první jazyk angličtinu, a těm ředitelům škol, kteří by z geografických důvodů raději učili školáky jako první jazyk němčinu, ministerstvo stále hází klacky pod nohy.
Úředníci by se ale měli konečně probudit, než nám pracovní místa - servírovaná na zlatém podnose - sebere „polský instalatér“, pro kterého nebude problém se přestěhovat za prací do česko-německého pohraničí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
