Erdogan považuje Evropu za snadný terč

Doufám, že se Francie brzy zbaví prezidenta Macrona, je pro ni přítěží, prohlásil v pátek turecký prezident Recep Tayyip Erdogan – a znovu tak oživil válku slov, která od podzimu zuří mezi Ankarou a Paříží, potažmo Evropou. Spouštěčem byla razie v berlínské mešitě, kam policisté vyšetřující zneužití státní koronavirové finanční pomoci vkročili přímo během ranní modlitby. A především pak reakce Emmanuela Macrona na teroristický útok na francouzského učitele Samuela Patyho, jenž byl zavražděn džihádistickým mladíkem. Erdogan začal vyzývat k bojkotu francouzského zboží, mluví o údajném útisku islámu na Západě - a krom vnitropolitických bodů tím chce podle všeho nabrat i sympatie muslimů na celém světě a posílit své mocenské ambice. Právě o nich Respekt hovořil se Samimem Akgönülem, ředitelem Institutu tureckých studií na univerzitě ve Štrasburku.

Erdogan často používá ostře protievropský slovník - nadává Němcům do fašistů, srovnává situaci muslimů v Evropě s pronásledováním Židů ve 30. letech minulého století, uráží Emmanuela Macrona. Věří tomu, co říká? A považuje Evropu za nepřítele?

Upřímně věří v hlubokou rozdílnost mezi “Evropou” a “turectvím/muslimstvím”, protože vzešel z ideologických kruhů, kde je taková rozdílnost považovaná za samozřejmost a nikdo ji nezpochybňuje. Na druhou stranu považuje Evropu za snadný terč na rozdíl od Ruska, USA nebo Číny, protože je z jeho pohledu slabá, rozdělená a tamní muslimové hledají svého mluvčího. Využívá tak situaci k tomu, aby se prezentoval jako ochránce “utlačovaných” muslimů v Evropě.

Je nejpopulárnějším muslimským lídrem naší doby? Co víme o jeho vlivu mezi muslimy v prostoru mezi Bangladéšem a  Londýnem?

Právě v Bangladéši a Londýně moc důležitý není, mnohem silnější tam jsou islamistická a politická hnutí pocházející z indického subkontinentu. Ale ve zbytku tohoto prostoru vliv má, což začalo na ekonomickém summitu v Davosu v roce 2009 (Erdogan se tehdy kvůli vojenské operaci v Gaze veřejně pohádal s tehdejším izraelským prezidentem Šimonem Peresem, naštvaně si sbalil papíry a opustil panelovou debatu, pozn. red.). Po roce 2011 Erdogan snil o tom, že se stane muslimským lídrem Blízkého východu, neboť počítal s tím, že Muslimské bratrstvo převezme vládu v Tunisku, Libyi, Egyptě i Sýrii a on se stane velkým bratrem muslimských bratří. Ten plán ale zcela selhal. Nezískal na svou stranu “arabskou ulici”, protože Muslimské bratrstvo v žádném z těchto kontextů z různých příčin nezvítězilo. Nedovolilo to Rusko (skrze podporu Asada v Sýrii), Írán (v Sýrii a Iráku), USA (skrze Saúdskou Arábii a Izrael) ani EU (hlavně Francie skrze své kroky v Tunisku a Libyi).

Takže změnil taktiku?

Nyní se Erdogan pokouší sázet na “evropskou ulici”. Předměstí Berlína, Paříže, Amsterdamu a dalších měst jsou plná mladých muslimů, kteří se narodili, vyrostli a dostali vzdělání v kontinentální Evropě. Cítí se ale opuštění svými státy – tedy Francií, Rakouskem, Belgií, Německem či Holandskem - i domovem předků, Marokem, Alžírskem, Tuniskem, Senegalem nebo Burkinou Faso. Hledají jakéhosi svého chalífu, který pozvedne hlas proti Evropanům troufajícím si urážet Proroka.

Jak jej vnímají neturečtí muslimští imigranti v Evropě?

Musíme předně rozlišit mezi přistěhovalci a jejich potomky. Imigranti jsou pořád hodně svázaní s domovskou zemí. Ovšem jejich potomci - jak jsem říkal - hledají mluvčího. A zde má Erdogan považovaný za silného lídra svůj vliv – nicméně je spíše momentální, nikoli organizovaný v nějakých trvalých strukturách.

Přispívá k radikalizaci muslimských komunit ve Francii a jinde v Evropě?

Ne, rozhodně ne. Turecký islám je naopak nejvíce kontrolovaným a politicky korektním islámem v Evropě. Ale na druhou stranu využívá přítomnosti radikálně islamistických militantů na Blízkém východě a používá je jako žoldáky v Libyi, v Sýrii nebo v Ázerbájdžánu. A funguje to.

A obecněji: posiluje jeho politika islamisty ve světě?

Záleží na tom, koho nazýváme “islamistou”. Není pochyb o tom, že Erdogan je opravdu pro mnoho muslimů jakýmsi politickým vzorem, platí za výjimečný příklad “silného” lídra nezápadního světa. V tom smyslu je inspirací - a je pravda, že posiluje islamistickou, konzervativní, nesvobodnou společnost. Ale že by posiloval i násilný radikální islám? To si nemyslím.

Jak naopak náboženští radikálové vnímají Erdogana?

Zase záleží na tom, koho nazveme “radikálem”. Někteří z nich Erdogana považují za příliš pozápadněného a sekulárního, tedy za nepřítele, jiní si myslí, že to je jen strategie a je skutečně ochráncem islámu. Působí zde již zmíněný paradox: Turecko svou vlastní diasporu staví proti násilné radikalizaci a současně využívá zahraniční radikální bojovníky k prosazování svých zájmů a vyhrožování Západu.

Jak ve své zahraniční politice používá téma islamofobie?

To je důležitá otázka. Islamofobie a zvláště fobie z muslimů je v západním světě reálným problémem. Ale Turecko tuto diskriminaci využívá jako štít k odrážení jakékoli kritické debaty o islámu. Muslimové v Evropě takový štít vítají a také směšují islamofobii (tedy kritiku, vtipy, analýzy, kde by měla panovat naprostá svoboda) a muslimofobii - diskriminaci, která už je zločinem. Erdogan je mistrem ve vytváření tohoto zmatku a cíleně se staví proti kritickým debatám o islámu v Evropě.

Týdeník The Economist nedávno otiskl článek s titulkem Erdoganův svět, v němž popisuje jeho ambice stát se nejen mluvčím sunnitských muslimů, ale šířeji světové chudiny. Co si o tomto pohledu myslíte?

Erdogan určitě nechce být lídrem chudých. Naopak díky jeho státnímu kapitalismu spousta lidí opravdu hodně zbohatla a v Turecku vytvořil novou buržoazii, která přitom nemá způsoby chování tradiční buržoazie. Ale je třeba říct, že v zahraniční politice nemá koherentní plán. Jedinou konstantou je, že vyhledává krize a nepřátele.