Demokratické volby v Rusku?

Vlna protestních akcí, která od loňského prosince plnila především moskevské ulice desítkami tisíc lidí, dozrála k pokusu o vytvoření demokraticky zvoleného orgánu, který by celé protestní hnutí mohl vyváženě zastupovat –  Koordinační rady ruské opozice. O jednotě opozice, sebevíc názorově pestré, se dlouho mluvilo, ale dlouho se také nic nedělo. Až nyní, v polovině října, se věci pod tlakem dalšího utahování šroubů ze strany Kremlu začaly konečně hýbat.

Volby měly proběhnout z valné většiny po internetu, což se nakonec podařilo, a v Rusku tak proběhly první elektronické volby, založené na demokratických principech.

Ruskou opozici sjednotil nesouhlas s porušováním lidských práv a svobod v Rusku, jinak je však  názorově nadále velmi různorodá. Pestřejší škálu osobností ve složení rady si snad ani nelze představit. Tato pestrost je ale lehce vysvětlitelná - zastupuje všechny hlasy všech lidí, přesně jako to má fungovat ve správné demokracii.

Kandidáti byly rozděleni do dvou skupin – obecně-občanské (170 kandidátů) a vybraných představitelů liberálních (11), levicových (16) a nacionalistických (13) sil. Z první skupiny mohl volič hlasovat maximálně 30 osob, z druhé se vybíralo po 5 osobách.

Každý, kdo chtěl ve volbách hlasovat, se mohl registrovat do 18. října 2012 do 24:00 moskevského času na stránkách www.cvk2012.org, kde bylo potřeba uvést jméno, jméno po otci, příjmení a telefonní číslo, na které následně přišel přihlašovací kód.

Dále se volič musel autorizovat, tedy buď zaplatit registrační poplatek, například prostřednictvím banky, anebo zaslat fotku, na níž by spolu s tváří voliče byl i jeho občanský průkaz otevřený na stránce s fotografií. Všechny údaje byly následně mazány, aby nemohlo dojít k jejich zneužití, a každý volič byl v systému uveden pod určitým kódem.

Lidé nezaregistrovaní nebo z nějakého důvodu neautorizovaní mohli přijít do jedné z provizorních volebních místností, které byly zřízeny na mnoha místech v Rusku i několika v zahraničí.

Klidně si tu frontu vystojíme (volby členů opoziční Koordinační rady).

První den samotných voleb se však proměnil místy v nekonečné čekání, protože webové stránky, na kterých mělo hlasování probíhat, následkem mocných DdoS útoků nefungovaly.

Nakonec v průběhu tří dní odhlasovalo 81 325 osob. Volby vyhrál Alexej Navalnyj se ziskem 43 tisíc hlasů. Kromě něho byli zvoleni například novináři Oleg Kašin či Filip Dzjadko, televizní tváře Ksenie Sobčak či Michail Šac, současný deputát Státní dumy Dmitrij Gudkov stejně jako bývalý poradce prezidenta Putina Andrej Ilarijonov, profesor bio-informatiky Michail Gelfand či podnikatel Alexandr Vinokurov a  mnozí další.

Nenechat nic náhodě

V průběhu posledního roku se ukázalo, že opozice bude muset bojovat nejen se současnou „vertikálou moci“, ale především s obrovskou apatií a lhostejností ruských obyvatel, které nezajímají nejen volby. Oči lidí zalepené páskou „hlavně se do ničeho nenamočit“, uši ucpané s heslem „žiju si své a víc mě nezajímá“, to vše je silná zbraň v rukou oficiálních představitelů země.

Proti samotným občanům se však tato zbraň může nečekaně obrátit. Alespoň na to se pokusili upozornit účastníci první akce, kterou oficiálně pořádala Koordinační rada.

Podle plánu měli lidé s transparenty „Nesouhlasím s represemi a mučením“ vytvořit symbolický řetěz od Soloveckého kamene v Moskvě (památník obětem politických perzekucí v SSSR) až k věznici v Lefortovo. Měly být udržovány padesátimetrové rozestupy, což je jediný způsob neohlášených protestních akcí, který je v Rusku povolen.

Úřady však nenechaly nic náhodě a raději hned na začátku akce zadržely vůdčí osobnosti opozičního hnutí - Sergeje Udalcova, Ilju Jašina a Alexeje Navalného za to, že prý narušovali veřejný pořádek. Propuštěni byli po třech hodinách, až když akce skončila.

Celá akce byla jen reakcí na sérii vykonstruovaných trestních obvinění, týkající se několika členů Rady, a také na nedávné velmi podivné zadržení člena Koordinační rady Leonida Razvozžajeva, který se chystal požádat v sousední Ukrajině o politický azyl. Byl však nečekaně uprostřed bílého dne na jedné kyjevské ulici odvlečen do mikrobusu a tajnými službami dovezen do Moskvy. Následně držen o hladu a žízni a pod hrozbami zabití členů jeho rodiny donucen k přiznání viny za organizaci narušování veřejného pořádku.

Ještě před několika měsíci většina lidí váhala srovnávat současné dění v Rusku s obdobím Stalinského teroru. Nyní jsou Stalinovy čistky čím dál častěji zmiňovány. „Jasně, že dnes nemáme tolik politických vězňů jako v roce 1937, existují však tresty, které kdysi používala tajná policie,“ nechal se slyšet na jednom z protestních mítinků. Stále není jasné, jak konkrétně zadržení Leonida Razvozžajeva probíhalo, jisté však je, že to byl jasný projev svévole moci, zjevně další pokus o zastrašení ostatních.

Zrání občanskosti

Úkolem Koordinační rady ruské opozice nebude suplovat roli Státní dumy, dělit se na politické frakce, psát nové zákony, ačkoliv někteří to od ní očekávají. Slovy Havlovými by se měla spíš zasadit o život v pravdě. Informovat, agitovat, bojovat za dodržování práva a zákonů.

Mnozí připouštějí, že Rusko na principu nedodržování zákonů stojí, a mnozí mají strach z příliš velkých změn, z toho, že nastane chaos a teror a zase poteče krev. Putin to dobře ví a slovo stabilita je jeho zaklínadlem. Rada spoléhá na to, že v Rusku zraje nová, více občansky založená společnost, které stojí za to riskovat. Zatýkání, pokuty a čerstvě i mučení zjevně ne na všechny působí tak, jak by si Kreml přál. Ostatně i právě proběhlé volby členů Koordinační rady jsou důkazem jistého zrání občanskosti ve společnosti.