Neutajený i utajený výsadek Glucinium

Letos v létě je to 80 let od seskoku čtyř parašutistů na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Operace s krycím názvem Glucinium patří do poslední, třetí vlny výsadků, které během druhé světové války organizovalo československé exilové ministerstvo národní obrany ve Velké Británii. Výsadek tehdy bohužel nezůstal utajen a nesplnil své zpravodajské a sabotážní úkoly v jižních Čechách. Víceméně skryt byl přitom dlouhá léta po roce 1948, podobně jako jiné odbojové akce režírované z Londýna.

Místní mlčeli

Na návsi jihočeské obce Purkarec, hned vedle kostela sv. Jiří, je pamětní místo obehnané nízkým plotem. Před štíhlým kamenným pomníkem připomínajícím místní muže padlé v první světové válce jsou další nízké pomníčky, tentokrát věnované obětem druhé světové války. Je tu hrob sovětského vojáka, který zahynul v květnu 1945, a pak tu mají pomníčky dva manželské páry. 

Učitelka purkarecké školy Marie Tupá a její muž Viktor Tupý. Popraveni v roce 1942 za schvalování atentátu na Heydricha. Další dva pomníčky patří Terezii Rybákové (zahynula 22. ledna 1945 v Ravensbrücku) a jejímu manželovi Josefu Rybákovi, hajnému z nedaleké obory (zemřel 16. října 1944 v Terezíně). Poslední je věnován lesnímu dělníkovi Vojtěchu Ambrožovi (zahynul 10. dubna 1945 v koncentračním táboře Dachau). Málokdo dnes ví, že právě u těchto posledních tří jmen začíná tragický příběh výsadku Glucinium, přesněji řečeno část příběhu týkající se přímo obce a jejích obyvatel v létě roku 1944.