Chtějí jim vzít střechu nad hlavou, oni se jí nehodlají vzdát. Naději jim dodal i prezident

Eva Lehotská je všechno jiné než nerozhodná žena. I ona se ale občas cítí nesvá. Naposledy se jí to stalo třetí červencovou středu na zámku v Lánech, když měla českému prezidentovi stručně vysvětlit, co přesně dělá a co ji případně trápí. „Měla jsem knedlík v krku. Za naši komunitu se peru přes dvacet let. Není to jen práce, je tam i hodně srdce,“ popisuje setkání s prezidentem ostravská aktivistka, která se do zámeckých zahrad dostala jako jedna ze sto padesáti občanů, jež sem Petr Pavel pozval, protože ve svých regionech přispívají ke zlepšení kvality života.

Lehotská je klíčovým hybatelem proměny jednoho z nejzanedbanějších ostravských míst s poetickým názvem Bedřiška. Před patnácti lety byla tato romská „kolonie“ beznadějnou lokalitou plnou nevraživosti, odpadků a sociálních i rasových problémů. Její mise ji přetvořila v místo, v níž žijí Romové i „bílá většina“ a předsudky vystřídala prozaická chuť ve zdejších dřevěných domcích a zeleni bydlet. Vše je ale velmi křehké. Vedení ostravské čtvrti Mariánské Hory už roky usiluje o vystěhování zdejších nájemníků – a právě na prahu letošního horkého léta zahájilo další, zatím nejdůraznější pokus. 

Tam, kde město vidí příležitost pro stavbu nových domů pro lukrativnější sousedy, vidí naopak Lehotská snahu zničit něco zcela unikátního: fungující pospolitost těch, kteří si ještě před časem nemohli přijít na jméno, topili se v problémech a byli zátěží pro ostatní. „Jenže tohle už dávno neplatí. A právě to jsem chtěla prezidentovi vylíčit a taky ho požádat, aby nám v pro nás nejtěžší chvíli pomohl,“ říká Lehotská. „Small talk“ s prezidentem přinesl příběhu Bedřišky potřebnou relevanci, ale karty jejího osudu jsou stále zcela otevřeny.