Poučení z kauzy „padoucha” Farského

Jan Farský (STAN) v noci ze středy 19. ledna na čtvrtek 20. ledna na sociálních sítích oznámil, že se vzdává svého mandátu v nové sněmovně. I když chtěl práci poslance po dobu příštích osmi měsíců vykonávat z Oregonu, kam minulý týden odjel na výzkumnou stáž na základě Fulbrightova stipendia, po středečním jednání předsednictva Starostů se rozhodl jinak. „Nechci komplikovat fungování vlády a našeho hnutí STAN. A tak vyslyším výzvu našeho předsednictva a složím mandát poslance,“ odůvodnil změnu rozhodnutí.

Původně argumentoval, že stáž, na které se bude věnovat politickému tématu, jako je budoucnost Evropské unie, zlepší si jazykové schopnosti a nabere nové zkušenosti, prospěje nejen jemu, ale i tuzemské politice – zvlášť když se v souvislosti s Fialovým kabinetem mluvilo o tom, že část ministrů neumí plynně anglicky a zároveň evropským otázkám se do hloubky v parlamentu téměř nikdo nevěnuje. To je samo o sobě jistě logické a v osobní rovině pochopitelné zdůvodnění, proč se poslanec sloužící jedenáct let ve sněmovně rozhodl odjet, přitom na mandát nerezignovat a posléze se vrátit do parlamentu na další tří roky na plný úvazek.

Zároveň však neřekl o svých plánech a ambicích nejen koaličním partnerům z Pirátské strany, když se na začátku minulého roku tvořily kandidátní listiny a už měl podanou žádost o stipendium, ale ani svým příznivcům, kteří ho pak loňský říjen volili coby lídra koalice Pirátů a STAN v Libereckém kraji (a díky jejich podpoře získali nejlepší výsledek v republice). V předvolebních programech a v koaliční smlouvě s Piráty přitom STAN sliboval, že práce poslance bude mít absolutní přednost, a to i před studiem. Zároveň Farský svůj americký výjezd veřejně oznámil jen několik dní před odletem a načasování komentoval slovy, že „chtěl mít oznámení za sebou“ a že „to, co nevysvětlí za den, už nevysvětlí“.

Což se také stalo. Jeho rozhodnutí se začalo postupně obracet proti jeho straně i celé Fialově vládě a stalo se předmětem mnoha diskusí. Na každé tisková konference i v televizním vysílání, kterého se účastnil někdo z pětikoalice, padla otázka na Farského odjezd. Ještě intenzivnější pozornost výzkumné stáži věnovala v době projednávání důvěry opozice - jako „ideální“ důkaz, že nová vláda nebere vážně odpovědnost vůči voličům.

Nakonec Farského pod tlakem atmosféry kritizovali i ti, kteří mu napsali doporučující dopisy, a to včetně premiéra Petra Fialy. „Tohle už ale bylo dávno, to nemá možnost na nikoho svalovat. My jsme posuzovali pouze jeho kvalitu, intelektuální studijní schopnosti,” reagoval na otázku novináře bývalý politik Petr Pithart, jestli mu doporučil, aby poslanecký mandát neskládal. Ačkoliv tak vedení Starostů včetně Víta Rakušana původně za rozhodnutím o stáži stálo, po tlaku uvnitř pětikoalice – která už nechtěla řešit v každém výstupu jednoho poslance – nakonec předsednictvo STAN vyzvalo Jana Farského, který se připojil ze Spojených států, k rezignaci.

Politická rozhodnutí se rodí pro konkrétní situaci – a v té současné se od začátku zdálo jako nejlepší řešení vzdát se poslaneckého mandátu, byť vládní koalice má ve sněmovně jistou většinu 108 hlasů. Kritika by určitě přišla i v případě, kdy by Farský cestu oznámil a zároveň odešel ze sněmovny, protože o cestě zásadní aktéry neinformoval předem. Teď pro něj každopádně věc končí stejně, a navíc vyznívá hůře pro jeho budoucnost coby politika, který ve sněmovně dlouhodobě odváděl důležitou a kvalitní práci.

Nejde o to, že by si osmiměsíční výjezd Farský „neodpracoval“, ale základní premisou zůstává fakt, že mandát v parlamentu primárně znamená odpovědnost vůči voličům – a nejen těm, kteří ho volili.  A politická reprezentace, která chce tak přinést dlouho proklamovanou „změnu“, se logicky nachází v pozici, kdy si takové kroky nemůže dovolit ani symbolicky.

Ani vláda včetně Petra Fialy totiž kauzu nezvládla. Poté, co Jan Farský ve všech rozhovorech mluvil o „jasné podpoře“ premiéra a vzájemné domluvě, že přiletí z USA, když bude potřeba, začal předseda vlády po jeho odletu věc komentovat opačně: „Byl jsem informován panem poslancem Farským, že odjede. V osobním rozhovoru jsem vyjádřil určité pochybnosti, zda je to dobrý nápad. Jako předseda vlády můžu říct, že na chod vlády to dopad mít nebude, ale jako signál to dobré rozhodně není,“ řekl předseda vlády v České televizi.

S poslední větou nelze než souhlasit. Buď vládní strany nerozpoznaly, jak zásadně může takové oznámení dopadnout na reputaci kabinetu, nebo to věděly, ale rozhodly se tomu nevěnovat pozornost a reagovaly příliš pozdě. Ve chvíli, kdy jsou vůči vítězům voleb vznášeny tak velké naděje, jsou obě varianty chybou. Očekávání veřejnosti jsou (jako ostatně téměř vždy) do určité míry nadnesená, nicméně částečně to lze zdůvodnit i předvolebními sliby. Právě v tomto případě však mohla vládní koalice ukázat rozhodnost a dobrou komunikaci. Zareagovat včas a jasně rozetnout v zásadě jednoduchý případ, na jehož začátku Farský sice udělal chybu, ale na jeho konci se dostal až do role „padoucha“ v kauze, v níž se všichni chytili svých příležitostí.

Politika přitom umí být i štědrá v dávání „druhých šancí“ a Jan Farský ji může s nově nabytými zkušenostmi využít, když se bude příště ucházet o poslanecký mandát nebo – jak naznačil – o funkci v Evropském parlamentu. Kdyby se jeho cesta vyřešila včas, mohl to mít Farský, ale také celá vláda u voličů v budoucnu jednodušší.