Tu katedrálu si nechte

Ve svém dosavadním působišti – královehradecké diecézi – se osvědčil jako schopný manažer, který si dokáže získat přízeň politiků i byznysmenů a dotáhnout velkorysé projekty. Pod jeho vedením prošla miliardovou rekonstrukcí místní budova bývalé jezuitské koleje, kde dnes působí duchovní a vzdělávací středisko úzce spolupracující s hradeckou univerzitou.

Duka byl zároveň od počátku u vyjednávání církve a státu o navrácení komunisty ukradeného církevního majetku, přičemž se vždy profiloval jako realista, který je ochotný z církevních požadavků ustupovat.

Na rozdíl od odstupujícího arcibiskupa Miloslava Vlka má menší sklon k moralizování a nevyčítá politikům, že mají malou vůli majetkové vypořádání s církvemi provést. Jestli se zrovna jemu podaří dvacet let trvající majetková vyjednávání dotáhnout, si nikdo z Respektem oslovených expertů a politiků netroufá odhadnout. Duka má každopádně dobrou startovací pozici.

Církve včetně židovské obce mají shodnou představu, jak chtějí vyrovnání provést, Duka má přátelské vazby s ODS i vazbu na prezidenta Klause (za jehož zvolení u poslanců loboval). Na vyrovnání tlačí i Svaz měst a obcí, kterým blokace církevních pozemků brání v rozvoji.

Dokud se země nevzpamatuje z finanční krize, nebude o narovnání, ve kterém církve a židovská obec vyžadují od státu okolo tří set miliard korun, řeč. Pak by ale mohla nastat rychlá akce, ve které se arcibiskup Duka vzdá úsilí navrácení svatovítské katedrály, o které zatím pražské arcibiskupství vede vleklé spory se správou Pražského hradu. A za tento zásadní ústupek mu poslanci s posvěcením prezidenta Klause odhlasují zákon o majetkovém narovnání. Že je ochoten se svatovítské katedrály vzdát, Duka mnohokrát naznačil v rozhovorech s novináři.

Tématu se budeme věnovat také v dalším čísle Respektu, který vyjde v pondělí 22.2. 2010.