Sněmovna schválila pedagogy bez kvalifikace. A co dál?

Nový titulek a aktualizace, 27. ledna: Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o pedagogických pracovnících, která kromě jiného umožňuje, aby do škol nastoupili vysokoškoláci bez pedagogického vzdělání. Oproti současnému stavu, kdy mnoho takových lidí učí na nekonečnou výjimku, je to určitě krok správným směrem. Ale jaký bude ten další? Jaké vzdělání nabídneme těm, kteří do škol nastoupí a nutně se potřebují dozvědět, jak efektivně učit? V tuto chvíli zákon říká, že si do tří let musí doplnit pedagogickou kvalifikaci. Jsou dostačující (obvykle tří či čtyřsemestrální) studijní programy stávajících pedagogických fakult? Zkušenost jejich absolventů říká, že spíše ne. Existují kvalitní kurzy, ale ty nejsou akreditované tak, aby mohly nahradit studium na fakultě. Existuje program Učitel naživo založený právě na reflektovaných praxích, ale má omezenou kapacitu.  Zájemci se tak ocitají v nemilé situaci: potřebují dovednosti, ale ty získají spíše jinde než na fakultě. A souběžně potřebují papír z fakulty. Tohle schizma by měl ministr Plaga vyřešit co nejdříve…

Potřebuje učitel ke své práci znalosti z didaktiky, pedagogiky a psychologie? Zcela jistě! Je tedy rozumné pustit do škol lidi, kteří nevystudovali pedagogickou a učitelskou fakultu, a tedy nemají diplom, který zahrnuje i vzdělání z těchto oblastí? Zcela jistě!

Rozpor mezi těmito dvěma tvrzeními je jen zdánlivý. I proto působí tak zmatečně aktuální debata o novele zákona, která má uvolnit pravidla pedagogické profese a pustit do škol i nepedagogy. V ní totiž zaměňujeme pojmy pedagogická kvalifikace/diplom a pedagogické dovednosti. Jenže to není totéž. Řeči o „degradaci profese“ se míjí s tématem. Nikdo netvrdí, že učitel nemá mít odborné pedagogické znalosti. Naopak, jsou klíčové. Debatu proto máme vést o tom, kdy, kde a jak je reálně získají, aby je opravdu měli a uměli je použít.

Důvod, proč Učitelská platforma nebo část ředitelů základních a středních škol novelu podporují, je prostý. Z jejich hlediska není diplom z peďáku záruka, že absolvent ty potřebné znalosti a dovednosti opravdu má. Proto je pro ně důležitější motivace a ochota si je v praxi doplnit. Není to tak, že kdo přichází z učitelské nebo pedagogické fakulty, umí učit a ten odjinud učit neumí. Tuto informaci diplom sám o sobě nenese.

Proto některé ředitelky a ředitelé chtějí mít možnost přijímat i lidi bez pedagogického diplomu. Vědí, že tak či tak se to podstatné nový pedagog musí naučit až v praxi. Pokud mu k tomu stát nabídne kvalitní možnost doplnit si i teoretické vzdělání, dá na to peníze a vytvoří prostor, aby to zvládl při zaměstnání, budou všichni pro. Nutnost teoretických základů nikdo nezpochybňuje, ale současná úroveň učitelských znalostí a dovedností uspokojivá není. A nabídka studijních programů, kde si je možné znalosti doplnit, také ne. Fakulty zvládají velmi slušně odbornou přípravu, s tou pedagogickou je to horší.

Když se bavíte se staršími učiteli, řeknou vám, že třeba diagnostice poruch učení se na vysoké škole nevěnovali vůbec a didaktice okrajově a v podobě, která je dnes definitivně zastaralá. Pokud se ptáte čerstvých absolventů, jsou na tom se znalostmi o něco lépe, ale obvykle jim chybí praktické dovednosti.  Učí se o formativním hodnocení, ale ne formativně hodnotit, učí se o užitečnosti individualizace výuky a práci ve skupinách, ale obvykle neumí výuku opravdu individualizovat a vést skupinovou práci. I proto v průzkumech víc než polovina absolventů konstatuje, že je fakulta na pedagogickou profesi dostatečně nepřipravila.

Dokud nebudou mít budoucí učitelé zásadně větší podíl (reflektovaných) praxí, těžko se na současném stavu něco změní. Stačí použít základní znalosti z pedagogické psychologie. Pokud studentům a studentkám učitelství sdělujete i důležité poznatky bez možnosti, aby si je hned vyzkoušeli a ověřili ve škole, nevnímají jejich důležitost a zapamatují si z nich jen málo. Teprve když stanou před třídou, v níž jsou někteří žáci opravdu komplikovaní, naplno jim dojde, že mnohé z toho, co brali jen jako nutnou látku ke zkoušce, je ve skutečnosti klíč k tomu, zda v nové profesi uspějí, nebo z ní raději utečou.

Takže se přestaňme dohadovat o diplomy. Podstatné jsou jiné věci. Jak to zařídit, aby učitel měl možnost si doplňovat znalosti, dovednosti a schopnosti pracovat se třídou plnou velmi rozdílných dětí právě v tu chvíli, kdy to potřebuje. Bez ohledu na to, jestli má diplom rok, nebo třicet let; bez ohledu na to, jestli je původním vzděláním učitel přírodopisu, nebo zemědělský inženýr.

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin