Ano, cenzura

Stínový ministr spravedlnosti ANO Radek Vondráček prosazuje zákaz zveřejňování informací o lidech podezřelých z korupce, které by mohly vést k jejich identifikaci. Praxe je taková, že když policie někoho obviní z úplatku, novináři mohou napsat, o koho jde a z čeho je podezřelý. V poslední době takto média psala o šéfovi motolské nemocnice Miloslavu Ludvíkovi, jenž měl brát úplatky od firem opravujících nemocnici.

Vondráček chce, aby bylo možné jmenovat až po vznesení obžaloby, ta v Česku následuje většinou několik let po obvinění. V mezičase policie zajišťuje další důkazy, když jich má dostatek, žalobce žaluje, nebo naopak věc odloží. Vondráček argumentuje, že kvůli častým únikům z trestních spisů novináři obviněné zveřejňováním jejich totožnosti dopředu před veřejností odsuzují a ničí jim kariéry. Proto chce prý další ochránit před lynčem. Podporu v tom má i u ministra spravedlnosti Pavla Blažka.

Určitě je nutné vést debatu, co a v jaké podobě by měli novináři z policejních spisů v přípravném řízení zveřejňovat, přičemž namístě je uměřenost. Vondráček ale ke kultivaci této debaty nepřispívá. Chce plošnou cenzuru: u Ludvíka by nešlo napsat jméno, ale ani to, že pracuje v Motole. Vzhledem k tomu, že ANO má mnoho korupčních skandálů, působí politikova aktivita spíše jako snaha ukrýt je před voliči.

Cestu ukazuje Polsko, kde do vznesení obžaloby novináři nesmějí psát příjmení, musí si vystačit s křestním jménem a iniciálou. U politiků je možné uvést funkci. Každý tedy ví, o koho jde, voliči mají informace a politici, kteří musejí unést veřejnou kontrolu, mají možnost sdělit v médiích svoji verzi příběhu. Ti méně exponovaní lidé, u nichž není veřejná kontrola tak nutná, jsou pak díky částečné anonymizaci před neopodstatněným tlakem uchráněni.