Říkalo se tomu „úplné odevzdání“ a bylo to něco na způsob dnešních babyboxů. Jestliže svobodná matka, chudá rodina či kdokoli jiný ve Velké Británii tušil, že nebude s to postarat se o dítě, mohl ho nechat těm, kteří o ně stáli. Podmínkou byla anonymita a nezvratnost: pokud jste kojence v zavinovačce na vylidněném nádraží malého města předali do cizí náruče, už jste ho v životě neměli spatřit. Právě takto přišel britský prozaik Ian McEwan (1948) o staršího bratra Davida, o jehož existenci se dozvěděl až v roce 2002.
David Sharp pak napsal paměti nazvané Complete Surrender (Úplné odevzdání), k nimž McEwan napsal předmluvu. Ale mohl by se tak docela dobře jmenovat i jeho vlastní román, který koncem loňského roku vyšel česky pod názvem Hodiny. Nejenže zde rodinná historie v podobě odloženého bratra hlavního hrdiny sehraje svou roli. Letos šestasedmdesátiletý klasik britské prózy se v dosud nejrozsáhlejším díle úplně odevzdává spisovatelskému řemeslu a výsledkem je brilantní román; pozdní majstrštyk, který vypráví o více než jednom životě a více než jedné epoše.
Nejtvrdší lekce
Označení klasik britské prózy není nadnesené. Zvlášť ve srovnání s tím, že The Guardian McEwana přede dvěma roky tituloval rovnou jako „národního spisovatele“. Autor, který na konci sedmdesátých let debutoval Betonovou zahradou, zneklidňujícím příběhem nezletilých dětí skrývajících se před ústavní péčí, si pak výjimečné místo v ostrovní literatuře vydobyl hlavně díky románům Černí psi (1992), Amsterdam (1998) a Pokání (2001).
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
