Svět s napětím sleduje české vědce

Často se debatuje o riziku návratu Andreje Babiše k moci, ale on reprezentuje jen část proudu, který volá po větší otočce ve směřování země

Mír nepřinese příměří s Ruskem, ale až péče Západu o bezpečnost a prosperitu ubráněného území

Kdy konečně změníme „díru“ ve výkonu spravedlnosti

Nic velkého si od toho neslibuji. Ale i když Musk selže, bude to poučné

Jednoduchý test z pardubické laboratoře může být průlomem v léčbě nejobávanější rakoviny

Péter Magyar ukazuje, že klíčem k úspěchu v maďarské politice je nebýt milý

Playlist: Filmy Jednoho roku, jedné noci a Rickerl: Hudbou nezbohatneš – Kim Deal

Mimo záznam: Lidovecký marketing - Preference ANO - Strategie Martina Kuby

Pátrání po tom, co vyneslo kdysi zavrženého politického kombinátora ODS na vrchol popularity

Milovníci zvířat přivezli kampaň Albertova krutost z Prahy do sídla mateřské společnosti

...a nemusí vám u toho jít o život

S čím jde do kampaně pravděpodobný příští německý kancléř Friedrich Merz

O slibu Petra Fialy, jak by se Češi mohli mít, pokud ho budou příští rok volit znovu

S psychoterapeutem Alexanderem Veselým o jeho slavném dědečkovi Viktoru Franklovi a hledání smyslu života

Vladimir 518 odhaluje svou soukromou sbírku umění a čerstvým filmem v kinech bojuje za předlistopadovou architekturu

Česká umělecká scéna si začala léčit stockholmský syndrom

V naší velké literární anketě hledající nejlepší prózu posledních 25 let s přehledem zvítězily povídky Jana Balabána Možná že odcházíme

1. místo – Jan Balabán: Možná že odcházíme

S básníkem a spisovatelem Petrem Hruškou o nulovém stupni naděje a touze začít se znovu uskutečňovat

2. místo

Bianca Bellová: Jezero

3.–5. místo

Jan Novák: Zatím dobrý. Mašínovi a největší příběh studené války

3.–5. místo

Milan Kundera: Nevědění

3.–5. místo

Marek Torčík: Rozložíš paměť

Která kniha je podle vás nejlepší česká próza vydaná od roku 2000?

S literární historičkou Blankou Činátlovou o historických románech, autofikci a knihách ve veřejném prostoru

Z desítek pozoruhodných příběhů (zatím) netrčí dvě tři velká díla

Kultura je sférou sdílených významů, tedy nejenom těch vysílaných. Co by byly knihy bez těch, kdo je čtou? Pouhou makulaturou. Sémantickou dřímotou. Spící Šípkovou Růženkou čekající na polibek svého prince, ergo čtenáře. Ano, je to až čtenář, kdo činí literaturu literaturou, stejně je to až divák, kdo činí film filmem, či posluchač skladbu skladbou.