Nizozemská kuřata se mají líp než čeští Frankensteini

Před kancelářskou budovou firmy Ahold ve městě Zaandam nedaleko Amsterdamu vlají na vysokých stožárech dvě vlajky – jedna modrá s firemním logem dvou propojených trojúhelníků pod královskou korunou a druhá duhová, vyjadřující podporu Aholdu lidem ze sexuálních menšin. Symbol tolerance ale tentokrát doplňuje nezvyklý prvek: kousek odtud na kraji typické holandské cyklostezky totiž parkuje dodávka s českou poznávací značkou a velkým portrétem opelichaného a nezdravě vyhlížejícího kuřete na boční straně vozu. Vzadu je na autě veliký nápis: „Albertova Krutokára.“

Je osm hodin ráno, prší, fouká vítr a v severozápadní Evropě teprve vychází slunce. Ke vchodovým dveřím Aholdu se začínají trousit zaměstnanci. A skupinka aktivistů, kteří sem nad ránem přijeli až z Prahy, se u dodávky připravuje na demonstraci. Jeden z nich se za pomoci kolegyně souká do rozměrného kostýmu vypelichaného a zraněného kuřete se zlomeným křídlem.

Poté, co si nasadí kuřecí hlavu s vytřeštěnýma červenýma očima, dostane ještě dřevěnou podpažní berli a vydává se před vstup do firmy. Šest aktivistů z hnutí Obránci zvířat (Obraz) sem zaměstnancům přijelo ukázat, v jakých podmínkách žijí kuřata, která na svých pultech prodává česká pobočka řetězce Albert patřící pod nizozemskou skupinu Ahold Delhaize. 

Pro leckteré procházející Nizozemce to může být tak trochu šok, protože zatímco život kuřat prodávaných v obchodech Albert Heijn v Nizozemsku musí splňovat takzvaný standard Beter leven (lepší život), v českých obchodech řetězce je možné prodávat i maso z chovů, kde zvířata žijí v přecpaných halách a jsou přešlechtěná tak, aby vyrostla nepřirozeně rychle – třeba za 32 dní. Takže při naprostém nedostatku pohybu svá rychle rostoucí těla mnohdy neuzvednou, jen leží a nedokážou se ani postavit k pítku. Otřesné podmínky u nich také často vedou k nekrózám či infekcím, a chovatelé je proto preventivně nacpávají antibiotiky.

Na nerovnost mezi nizozemskými a českými standardy a na utrpení zvířat v českých chovech upozorňují aktivisté Obrazu už delší čas doma – zveřejnili šokující videa z chovů a se svou Krutokárou, ve které vozí instalaci ukazující typické podmínky života kuřat v Česku, předváděli lidem před prodejnami Albertu, jaké maso si v obchodě doopravdy kupují.

Český Albert na to reagoval žalobou – chtěl omluvu a konec kampaně. Svým kuřatům ale „holandské“ podmínky nezaručil, výše popsaný chov drůbeže totiž neodporuje českému právu. Obránci zvířat se proto rozhodli na problém upozornit v Nizozemsku, kde Albert trpící rychlokuřata neprodává. A doufají, že by tento standard mohl jednou platit i v českých obchodech.  

Máme mítink

„Dobrý den, můžu vás pozvat do naší Krutokáry?“ ptá se anglicky Radim Trojan z Obrazu lidí přicházejících do práce v Aholdu Delhaize. Všichni odmítavě kroutí hlavou a perfektní angličtinou odpovídají, že musí na neodkladnou poradu. „Dnes mají všichni nějaký mítink,“ komentuje to s mírným úsměvem aktivista a dává procházejícím alespoň informativní letáček, o co v téhle akci jde.

Firma o demonstraci věděla dopředu – byla nahlášená. Hlavní vchod do budovy firmy je zamčený. Vrátný, který si novinářku a fotografa z Respektu ráno spletl se zaměstnanci firmy, jim sdělil, že je to právě kvůli protestujícím aktivistům. 

Zatímco Trojan dále neúspěšně zve zmatené pracovníky do Krutokáry, jeho kolega v kuřecím kostýmu před zamčenými dveřmi vyčkává. Občas si ho někdo vyfotí. Vrátný mezitím přes prosklenou stěnu instruuje zaměstnance, aby vešli do práce jiným vchodem. Z oken vyšších pater sem tam nakouknou na celé dění lidé od psacích stolů. Jediný, kdo se s aktivistou dá do řeči, je muž, který před budovou kouří – zatím není zaměstnancem, protože se uchází ve firmě o práci a přišel na pohovor.

Život kuřat ho zajímá: kdysi pracoval na jatkách a od té doby prý fandí těm, kdo zvířata chrání. Veliké nemocné kuře s berlí mezitím přitahuje také zvědavé pohledy cyklistů projíždějících kolem. Do Krutokáry ale zatím nikdo z nich jít nechce. Trojan tak vnitřek ukazuje alespoň třem nizozemským novinářům a jejich fotografům, kteří na akci přišli.  

Do dodávky se vstupuje po dřevěných schodech, které připomínají žebřík do kurníku. Volný prostor vzadu má plochu asi dva krát čtyři metry a může se v něm pohodlně pohybovat i vysoký člověk. Podlahu pokrývá hlína a seno coby napodobenina podestýlky, na které kuřata žijí. „Tahle samozřejmě není nasáklá močí a exkrementy, jak tomu často je v českých chovech,“ vysvětluje aktivista Trojan.

„Čpavek, který se z toho pak uvolňuje, kuřatům při dýchání leptá dýchací cesty a někdy je to rovnou udusí. Mají z toho také bolestivé popáleniny na nohou a na břiše,“ dodává. Na stěnách Krutokáry jsou pověšené fotky vypelichaných ptáků s odhalenou zarudlou kůží nebo přerostlých nakynutých kuřat ležících na zemi s nohama vystrčenýma bezmocně do stran.

Na dvou nástěnných televizích k tomu běží videa z velkochovů ukazujících v detailu zoufalý stav stovek na sebe namačkaných kuřat. „Tyhle záběry máme od dokumentaristů, jejichž identitu odhalovat nechci. Jsou to videa ze tří chovů, odkud Albert v Česku nakupuje velkou část svých kuřat a prodává je pod značkou Albertovo čerstvé maso,“ říká Trojan. 

Albert žádá omluvu

Česká pobočka Albertu letos na jaře aktivisty kvůli jejich kampani zažalovala. Připojila se tím ke společnosti Rabbit Trhový Štěpánov, jednomu z velkochovů, odkud pocházejí otřesné záběry – ta u soudu žádala zákaz publikace videí ze svých prostor s odůvodněním, že k filmování svého majetku nedala souhlas. Krajský soud v Českých Budějovicích vlastníkovi Rabbitu a známému politickému aktivistovi Zdeňku Jandejskovi vyhověl a nařídil stažení filmů z webových stránek Albertova krutost.cz, pražský vrchní soud však v létě tento verdikt zrušil.

O žalobě Albertu, v níž firma požaduje od spolku Obraz omluvu a konec jeho kampaně, soud dosud nerozhodl. Český Albert na dotazy Respektu ohledně žaloby i života kuřat v některých chovech, ze kterých nakupuje maso, odpověděl písemně takto: „Problematika životní pohody zvířat je regulovaná národní i unijní legislativou a je dozorovaná státními orgány. Pokud chce hnutí Obraz dosáhnout změny v českých chovech, je zapotřebí zahájit širší dialog – ten už částečně probíhá – na podzim tohoto roku se uskutečnila v pořadí druhá schůzka zástupců hnutí Obraz a zainteresovaných stran na téma závazku European Chicken Commitment. (...) To je také fórum, na kterém by se obránci zvířat měli pohybovat – tvůrci legislativy, dozorové orgány, chovatelé drůbeže, a také obchodníci včetně Alberta.“ K žalobě se samotné se však nevyjádil.

„Nizozemská firma Ahold Delhaize s námi o naší kampani komunikuje – mluvili jsme s mluvčím, ale debata se omezuje na téma kuřat. O žalobě mluvit nechtějí. Je možné, že o ní dlouho nevěděli. V Holandsku není běžné, aby firmy podávaly na ochránce zvířat žaloby kvůli tomu, že požadují lepší podmínky v chovech,“ popisuje pak ve výstavních prostorách Krutokáry Trojan.

Tiskový mluvčí Aholdu Sjoerd Berveling se členy Obrazu mluvil před sídlem firmy už brzy ráno a slíbil, že se s nimi setká ještě jednou, později – po začátku protestu a za účasti médií. „Už je devět, měli bychom se připomenout a předat mluvčímu knihu se vzkazy českých zákazníků Albertu,“ říká přítomným nizozemským novinářům Radim Trojan.

Všichni tedy jdou ke vstupním dveřím, Trojan zazvoní a Sjoerd Berveling za pár minut skutečně přijde. Působí velmi profesionálně, se všemi mluví slušně, ale z jeho pohledu je poznat, že mu situace není příjemná. Na několik dní dopředu zaslané otázky Respektu – například na to, jak se jeho firma staví ke kampani Obrazu a co si tedy myslí o stavu českých kuřat – dosud nereagoval a teď vysvětluje, že e-mail asi přehlédl a že samozřejmě odpoví. Radim Trojan mu pak předává už zmíněnou knihu s posbíranými vzkazy zákazníků českého Albertu, kteří chtějí, aby se řetězec choval ke všem svým kuřatům lépe. Poté mluvčí odchází.  

Demonstrace pokračuje v poklidném duchu dál. Aktivista v kuřecím převleku zase svou opelichanou kůží kazí náladu přicházejícím zaměstnancům, kteří si od Trojana chvatně berou nabízený letáček a s odkazem na neodkladnou schůzi mizí v budově.

Na cyklostezce u Krutokáry ale najednou zastaví světlovlasý cyklista v zelené bundě – je mu kolem třiceti a jmenuje se Merijn. Přijel, protože si všiml kampaně na jednom z nizozemských investigativních serverů. „Zaujalo mě, že pravidla pro to, jaká kuřata Albert nakupuje v Česku a u nás, jsou tak rozdílná,“ říká. Když pak po prohlídce vystupuje z dodávky s podestýlkou, všichni novináři se ho dychtivě vyptávají, co se mu vevnitř honilo hlavou.

„Myslím, že je to opravdu hrozné. Pravidla by měla být všude stejná – Albert by měl i v Česku dodržovat zásady, kterých se drží tady,“ říká Merijn, děkuje českým organizátorům a odjíždí zase na svém kole pryč. Nikdo další už se do auta podívat nechce. 

Frankensteinova kuřata

Během dopoledne pak přichází slíbená odpověď od mluvčího Bervelinga. Otázky k žalobě (tedy zda Albert Česko žalobu proti Obrazu s nizozemskou mateřskou společností konzultoval) však rovněž nechává stranou a jen píše, že Albert Česko udělal v cestě k lepšímu životu kuřat velký krok, protože kromě rychlokuřat (v angličtině se pro ně vžil název Frankenchickens, tedy Frankensteinova kuřata) prodává také Královské kuře – což je drůbež, která měla možnost vyrůst v lepších podmínkách: má více místa k životu a neroste jen 32 dní, ale až 54. Český Albert ve svém písemném vyjádření pro Respekt uvedl, že se zavázal k odběru výhradně české drůbeže od tuzemských farmářů.

Ani Královské kuře však neodpovídá tomu nejnižšímu západoevropskému standardu Beter leven – kuřata v této kategorii totiž mohou trávit čas v zimní zahradě, a znají tedy sluneční světlo (Beter leven má tři stupně označené hvězdičkami – druhá kategorie znamená, že kuřata mohou chodit ven a v té nejvyšší kategorii jsou kuřata žijící na farmách ve volných výbězích, která se mohou volně pohybovat mezi vnitřním a vnějším prostředím).

Navíc Královské kuře v prodejnách Albertu samozřejmě stojí mnohem více než „Frankensteinova kuřata“ – při běžných cenách (tedy mimo slevové akce) za něj zákazníci dají přibližně dvojnásobek, tedy 150 korun. „Ta argumentace Královským kuřetem nedává smysl – naše kampaň chce změnu pro všechna kuřata prodávaná Albertem a odkazovat na nějaké trochu lepší podmínky pro úzkou výseč prémiové značky je mimo,“ říká k tomu Trojan. 

Albert pochopitelně není zdaleka jediným obchodem, který nakupuje kuřata z podobných chovů. Dělají to skoro všechny řetězce fungující v Česku (závazek, že s prodejem rychlokuřat skončí do roku 2026, přijaly třeba Konzum Ústí nad Orlicí a supermarkety pod značkou Trefa a Terno). Aktivisté se zaměřili na Albert kvůli jeho lživým tvrzením v reklamách, že se o svá kuřátka dobře stará. A právě kvůli rozdílným standardům mezi jeho západoevropskými a českými obchody. 

V jednu odpoledne demonstrace před zaandamským sídlem Aholdu končí, kuřecí kostým se vrací do obalu a Krutokára se chystá vyrazit zpět do Česka. Na živoření tuzemských kuřat bude Obraz upozorňovat dál – dokud se Albert a další řetězce neodhodlají přijmout závazek European Chicken Commitment (ECC).

Ten navrhla skupina neziskových organizací v čele s německou Nadací Alberta Schweitzera a stanovuje lepší životní podmínky pro drůbež. Zavázaly se jej dodržovat firmy jako Marks & Spencer nebo Ikea. Závazek především pro kuřata požaduje delší životní čas, který znamená zdravější růst, dovolující jim stát až do porážky na vlastních nohou. Zadruhé jde o více prostoru – ECC stanovuje maximum asi 20 ptáků na metru čtverečním (konkrétně 30 kg na metr čtvereční), v Česku je zatím legálně možné chovat na této ploše dvojnásobný počet.

A třetí základní věc, o kterou jde, je denní, ne výhradně zářivkové světlo. I když splnění těchto podmínek rozhodně neznamená nějaké „královské“ zacházení, pro kuřata z pultu českých supermarketů by to znamenalo zmírnění utrpení a obrat k lepšímu. „Když už ta kuřata jíme, mohli bychom jim zajistit alespoň důstojný život,“ říká Radim Trojan. „Nakonec – z kvalitního masa benefitují i zákazníci. Na to by měl Albert slyšet.“