Verdikt v Cimického případu za sebou nechává pachuť a otázku

Pět let. Tolik let má za mřížemi strávit psychiatr Jan Cimický, kterého Obvodní soud pro Prahu 8 shledal vinným ve všech bodech obžaloby, konkrétně ve čtyřech případech znásilnění a pětatřiceti případech vydírání. Kromě vězení mu soud uložil také desetiletý zákaz výkonu lékařské praxe a povinnost uhradit obětem náhradu nemajetkové újmy, dohromady zhruba šest milionů korun. Soudce sáhl po nejpřísnějším možném trestu, což oběti, dle slov jejich právní zástupkyně Lucie Hrdé, ocenily.

Rozsudek zatím není pravomocný a Cimického obhájce již ohlásil, že se proti němu odvolá k vyšší instanci. Je to ale spravedlivý verdikt? Z pohledu mantinelů práva zcela jistě. Soudce, u kterého je nutno ocenit, jak citlivě k obětem přistupoval a jak srozumitelně verdikt vysvětlil, se totiž musel řídit trestními limity z doby, kdy mělo k činům dojít. Do případu se vkládá různá právní kvalifikace skutků, která souvisí s mnoha změnami trestního zákoníku.

Kdyby k tomu, z čeho soud shledal psychiatra vinným, došlo dnes, mohl by podle advokátky Hrdé dostat za mřížemi klidně dvojnásobek. Protože ale šlo i o desítky let staré případy, po vyšším trestu prostě nebylo možné sáhnout. V tomto smyslu tedy vidíme posun: v současnosti k sexuálnímu násilí přistupujeme přísněji – právně a snad i společensky.