Václav Klaus pracuje na nové revoluci. A ne sám

Cítím se zde jako ve svobodné zemi. Děkuji také za návrh tématu pro můj projev na vaší konferenci: ,Význam suverenity národního státu a Evropy národů‘. Toto mé poděkování není jen zdvořilostní frází. Takový název projevu nelze v dnešní době zvolit v žádné jiné evropské zemi, jen v Maďarsku.“ Těmito slovy zahájil nedávno projev Václav Klaus v Budapešti. Tedy v hlavním městě jediné členské země Evropské unie, kterou už nelze označovat za klasicky demokratickou. Orbán má pod kontrolou většinu médií, zemi řídí jeho oligarchická skupina, která neskutečně bohatne, volební systém je upraven tak, aby konkurence neměla téměř šanci uspět, a i kdyby se jí to povedlo, jsou tam pojistky, které jí neumožní vládnout. 

Oba bývalí čeští prezidenti, Václav Klaus i Miloš Zeman, mají k Orbánovi blízko. Je zajímavé, že je jim bližší režim, který je nedemokratický, než ten náš. Nabízí se vysvětlení, že za „svobodný“ považují stát, kde vítězí jejich pohled na věc. K Orbánovi se ostatně hlásí i Andrej Babiš.

Klaus v Budapešti pronesl a o pár dní později v Bratislavě zopakoval tezi, že je potřebná další revoluce, která by byla podobná té z roku 1989. Jen prý to nebude tak rychle. „Rozhodně nejsme v názoru na přijatelnost nebo nepřijatelnost dnešního režimu v osmdesátých letech minulého století. Obávám se, že máme blíže k padesátým letům než k roku 1989. Bude to až na dalších generacích. Přiblížit nás k novému 17. listopadu bude úkolem generace dnešních studentů,“ prohlásil Václav Klaus. 

Z citátu je patrné, že to nemyslel tak, že dnes zažíváme padesátá léta, chtěl ilustrovat, jak daleko je podle něj od vysněné revoluce. Nicméně srovnání s komunismem nepoužil náhodou a je to tak absurdní příměr, že se s ním skoro nechce polemizovat. Ale je to třeba, protože Klaus systematicky pracuje na vytvoření podhoubí pro onu revoluci. Prohlásil totiž také, že „žijeme v éře nemilosrdného útoku na základy západní civilizace“. Bohužel tím nemyslel ruskou válku proti Ukrajině, ale „agresivní genderismus“.

Mohlo by se to přejít s tím, že jde o slova zahořklého politika bez většího vlivu. Myslím ale, že jsme svědky něčeho hlubšího. Často se tu debatuje o riziku návratu Andreje Babiše k moci, ale on reprezentuje jen část proudu, který volá po větší otočce ve směřování země. Je tu také jeden z nejbohatších Čechů Pavel Tykač, který nyní bude finančně podporovat Institut Václava Klause. Je tu třeba miliardář Marek Španěl, vlastník médií Echo24 či Parlamentních listů, jenž na sítích opakovaně vykresluje Evropskou unii jako „novodobou tyranii“. Do stejného proudu patří podnikatel a evropský poslanec Filip Turek, který má obří zásah na sociálních sítích. Nezapomínejme na Miloše Zemana, Tomia Okamuru či Kateřinu Konečnou. Vyjmenovávat by se dalo dlouho. 

Nejde tu o střet levice a pravice, dokonce ani o střet liberalismu či konzervatismu. Už proto, že hlavním terčem kritiky většiny zmíněných je především Petr Fiala, který by jim měl svojí pravicovostí a konzervatismem vyhovovat. Je to ale tradiční politik. Vzestup tohoto „nového“ proudu je v jistém ohledu podobný vzestupu hnutí navázaného na Donalda Trumpa v USA. I tady se mísí spousta zájmů – ideologických, podnikatelských, ale i různých osobních křivd. A lze očekávat, že ty všechny se zapojí do kampaně před volbami v roce 2025. Respektive už se zapojily. 

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje 

Erik Tabery

šéfredaktor