Už nestačí ironie, už nestačí ani upřímnost

Pozdní odpoledne koncem října. Matěj Čech, Zdeněk Kosík a jejich kamarádi se potkávají na zahrádce v malé vesničce kus za Prahou. Za pár minut jsou všichni převlečení do kostýmů – plavek – a v chladném dni začínají mezi spadaným listím natáčet svůj podcast (nebo lépe řečeno videocast) Swag. Před zelené plátno si sedá Matěj (s absurdně výrazným umělým opálením obličeje) a Tereza. „My s Matějem úplně milujeme filmy, takže doufáme v něco moc krásnýho a romantickýho, viď? A doufám, že to nebude žádný horor, protože se moc moc bojím,“ říká „nanynkovsky“ Tereza (v reálném světě publicistka), zatímco Matěj apaticky hledí do prázdna. Když jsou kameraman Marián i ostatní členové skupiny se záběrem spokojeni, sedá si před plátno Matějův dědeček, František Ringo Čech, v županu. „Verča mě bude navštěvovat v důchoďáku, protože láska hory přenáší, že, Verčo?“ ptá se a pohlédne směrem k prázdné židli po své pravé ruce. Scéna je hotová a jde se dál. V průběhu natáčení se lidé, které kamera zrovna nepotřebuje, utíkají ohřát do domu. „Natáčíme takovou parodii Love Islandu,“ vysvětluje dění na zahrádce Zdeněk Kosík. Reality show, na kterou Swag svým videem odpovídá, je původně britský, dnes světově rozšířený a proslulý seznamovací pořad určený pro masové publikum. Česká a slovenská verze letos běží počtvrté. „Jsou v tom vždycky takoví krásní, vypracovaní lidé. Jsou mladí a jsou to heterosexuálové,“ vysvětluje Zdeněk, zatímco se František Ringo Čech v modrém županu vrací ze zahrady do obývacího pokoje. Točí se ještě několik hodin. Pořad Swag Island, jak se bude se jmenovat, doplňují třeba i scény ze „skrytých kamer“, které jsou pro žánr reality show typické, v nichž si hráči sdělují ne zrovna lichotivé informace o ostatních. 

Nový díl Swagu vychází pár dní po natáčení. Ve videu se vedle parodických záběrů na vyhublého Zdeňka s činkami tvůrci zabývají i zaběhlou „heteronormativou“ podobných pořadů rozvinutím příběhové linky, ve které se jedna postava (ztvárněná režisérkou Adinou Šulcovou) svěří spoluhráčce s tím, že je queer, což následně bez jejího souhlasu „tvůrci pořadu“ prozradí ostatním účastníkům. Scénka končí na večerním programu hráčů, kdy se ve večerních šatech dívají na filmy. Pak Františku Ringo Čechovi přijde od dramaturgů zpráva „Na vilu lásky bohužel přijeli sovětští bratři. #VaršavskáSmlouva #1984 #SpojeneckáVojska“. Humor Swagu balancuje na hraně trapnosti a pracuje s tím, že si divák při sledování pořadu není většinu času vůbec jistý, co tvůrci myslí vážně a co ne. Každému dílu stopážově dominují rozhovory, ve kterých se Matěj se Zdeňkem snaží své hosty stavět do nečekaných a trochu nepříjemných situací. Ve scénkách (jako byla třeba ta se Swag Islandem) pak reflektují to, co je zrovna zajímá nebo „lechtá“, jak oni sami říkají. Swag oslovuje mladé lidi, kteří tráví obrovskou část svého volného času na internetu a konzumují velké množství obsahu. „Už nestačí ironie a nestačí ani upřímnost. Tenhle druh komunikace, tahle postironie je podle mě další evoluční stupeň zábavy v extrémně konkurenčním on-line prostoru,“ shrnují tvůrci svou misi. Jejich pořad ve srovnání s tuzemskými hvězdami YouTube rozhodně netrhá rekordy. Nabízí ale příklad mimořádně svobodné cesty směrem k autentickému vhledu do života generace Z a mladších mileniálů.