Demokraté nechápou novou realitu

Na obálce týdeníku The Economist se předminulý týden ocitla dolarová bankovka stočená do ruličky a startující k nebi jako raketa. Titulek zněl: „Celý svět jim může závidět.“ Joeu Bidenovi není ale nejsilnější ekonomika světa přesto nic platná, vykazuje druhou nejnižší podporu obyvatel ze všech moderních prezidentů v této fázi jejich působení v úřadě. Ani Kamale Harris nepřinesly ekonomické úspěchy rozhodující náskok v průzkumech. A to je jenom další významný signál, že se americká politická scéna nachází uprostřed zásadní proměny a že ekonomické otázky jsou teď méně důležité než otázky kulturní.

Ekonomický paradox je ještě výraznější, když vezmeme v úvahu, že programy Bidenovy vlády byly specificky formulovány tak, aby z nich měli prospěch obyčejní pracující, většinou tedy muži bez vysokoškolského vzdělání. Kamala Harris přesto pravděpodobně získá nejnižší poměr hlasů této voličské skupiny za celá desetiletí, podle průzkumu The New York Times zhruba o devět procent méně než Joe Biden v roce 2020. K tomu ještě připočtěme, že podle většiny průzkumů se od demokratů v míře dosahující historických proporcí odvracejí černošští a hispánští muži. Jak je to možné?

Už i černoši