Knižní tipy

O historickém řemesle

Italský historik Carlo Ginzburg je světově uznávaným klasikem oboru mikrohistorie, tedy způsobu dějepisného zkoumání, jež se zaměřuje na detail. Z jeho co nejdůkladnějšího poznání se pak mikrohistorie snaží dovodit obecné poznatky o společnosti dané doby. Nakladatelství Argo nyní vydalo soubor Ginzburgových esejů. Devět z nich pochází již z devadesátých let; desátý je z roku 2017, autor v něm reaguje na podněty a kritiky, s nimiž se setkal po jejich vydání. I když zachycuje široké spektrum témat od ikonografie přes židovsko-křesťanskou animozitu až po mytologii a paměť, jako kontinuální linka se skrze všechny eseje vine problematika historikova řemesla. A je příjemné pročítat se úvahami klasika z nejpovolanějších o limitech objektivity historického zkoumání, přestože lidé po historicích soustavně vyžadují objektivní zobrazení minulosti. Zároveň v esejích z devadesátých let reaguje na ataky postmodernismu, který historickou vědu degradoval na úroveň romanopisectví, a dobrými argumenty je vyvrací. A o nic méně není Ginzburgovo nazírání platné dnes. Historie není magistra vitae. Můžeme se však od ní naučit smyslu pro vlastní limity. Každý máme slepé skvrny ve svém pohledu na realitu – a hloubání o pluralitě podob minulosti nám je může pomoci odhalovat.
Jakub Rákosník

Carlo Ginzburg: Dřevěné oči
Přeložily Helena Lergetporer a Kateřina Vinšová. Argo, 278 stran