Uběhl rok od děsivého, barbarského masakru v Izraeli, při kterém zahynulo téměř 1200 Izraelců, na 250 jich bylo odvlečeno a přes 100 jich stále hnije, po smrti či zaživa, někde v podzemí Gazy. Neméně děsivé bylo sledovat, jak během toho roku znovu začala po celém světě zvedat hlavu hydra antisemitismu. Že izraelskou odvetu vůči Hamásu a akce na záchranu rukojmích jako obvykle odsoudila aliance islamistů a krajní levice, kteří měli po desetiletí ve zvyku omlouvat palestinské násilí a obviňovat Izrael bez ohledu na kontext, nepřekvapilo.
Co ale překvapilo, byl úspěch protiizraelské propagandy na Západě. Propagandisté začali vyzývat k příměří dříve, než Izrael vůbec zareagoval; k démonizaci Izraele využili půdu OSN a obvinili ho z páchání genocidy a válečných zločinů. Mobilizovali velké skupiny na Západě včetně univerzitních studentů a požadovali, aby Izrael misi s cílem přivést zpět rukojmí a porazit Hamás zastavil.
Intelektuální lenost a historická ignorance vykřikující svorně heslo „From the river to the sea, Palestine will be free“ bez vědomí důsledků v podobě eliminace Státu Izrael, s luxusem neznalosti, kolik mírových dohod nabízejících Palestincům vlastní stát nebo samosprávu (plán OSN 1947, Madrid 1991, Oslo 1993–1995, Camp David 2000, Taba 2001, mírová mapa 2003, konference v Annapolisu 2007, přímé rozhovory 2010, mírové rozhovory 2013–2014 či Trumpův mírový plán 2020) skončilo nezdarem a že z Gazy se Izraelci v roce 2005 zcela stáhli.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
