#sbohem_ivane

Pirátská strana v roce svých 15. narozenin zažívá turbulentní časy. Nejprve neuspěla v evropských a následně také v krajských a senátních volbách. Den po těch posledních rezignovalo stranické vedení včetně předsedy Ivana Bartoše, který s drobnou přestávkou stál v čele strany po celou dobu jejího fungování. A který se pár hodin po složení partajní funkce skrze telefonát od premiéra dozvěděl, že k poslednímu září skončí kvůli svým problémům s ministerskou agendou i ve vládě. 

Část pozorovatelů politického dění přišla s tezí, že takový výčet pravděpodobně znamená konec významu této strany. Stávající stranické špičky si to vyhodnocují jinak a ohlásily, že vyhazov Bartoše je vyhazov Pirátů z vlády a že budou hledat cestu ven z politického kómatu. Jaká tedy byla dosavadní plavba pirátské lodi a kam svůj kurz nasměruje dál?

Brát od ANO a ODS  

Piráty poprvé dovezl do Poslanecké sněmovny předvolební autobus, na který si nastříkali žádost voličům: „Pusťte nás na ně.“ (Mysleli tím na politiky zavedených, a tím pádem dozajista zkorumpovaných stran.) Psal se rok 2017 a na veřejnosti se tehdy s odkazem na vyjádření některých držitelů pirátské legitimace ve stranickém diskusním fóru hodně debatovalo, zda volit, či nevolit stranu, kde řada členů hlasitě oponuje českému členství v NATO. Tehdy bylo těžko představitelné, že to jediné, co dnes budou na Pirátech oceňovat občanští demokraté nebo TOP 09 (jejichž zakladatel Miroslav Kalousek byl na zmíněném autobusu vyobrazen jako jeden z trestanců dopadených pirátskou neúplatností), budou dobré výsledky pirátského ministra zahraničí.

Jan Lipavský vstoupil k Pirátům v roce 2015 v době, kdy strana procházela velkou členskou obměnou a kdy se nevypočitatelnost strany pomalu vytrácela. Piráti pod sebou od svého vzniku sdružovali ke středovým lídrům typu Bartoše i extrémy z obou částí politického spektra. Strana o ně „přicházela“ postupně tím, jaká zastávala veřejná stanoviska. Část lidí tak odešla po odsouzení anexe Krymu Ruskem v roce 2014, část poté, co Piráti v době uprchlické krize odmítli využívání běženců k rozsévání strachu. „Ti, kterým nevyhovuje pirátské středové liberální uspořádání – extrémní pravičáci i extrémní levičáci –, ti prostě odešli,“ shrnul to Respektu tehdejší předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek v roce 2019.

Místo předvolebního „Pusťte nás na ně“ odstartovala pak strana už coby sněmovní opozice (ve volbách získala necelých 11 procent hlasů) docela jinou strategii. Strana, jak Respektu popisovali pirátští představitelé uprostřed prvního sněmovního angažmá, razila strategii, že pokud chce dál růst ve voličské podpoře, a tedy oslovit například voliče hnutí ANO, musí volit umírněnější rétoriku. Silná prohlášení o Babišovi coby ohrožení demokracie vystřídala na datech založená opoziční práce. Kritika elektronické evidence tržeb (EET) – vlajkové lodi premiéra Andreje Babiše – tak nebyla o špehování podnikatelů, jak to podávala ODS, ale o přednesení analýzy vzešlé od najatých matematických analytiků, podle které vládou prezentovaná čísla o pozitivním výběru daní nebyla pravdivá. 

Podobně věcně fungoval i Michálkem vedený poslanecký klub. Dvaadvacet pirátských zákonodárců si mezi sebe rozdělilo jednotlivé sněmovní agendy, za které pak ručili a v rámci nichž předkládali pozměňovací návrhy k zákonům. Největší hvězdou, která se v opozičním období vyprofilovala, byla Olga Richterová v sociální oblasti (až do volebního neúspěchu v roce 2021 nejčastěji skloňovaná kandidátka na ministryni práce a sociálních věcí).

Strategie se ukázala jako úspěšná a na jaře 2021 naměřila Pirátům agentura Kantar 22 procent voličské podpory, čímž se na prvním místě preferencí od roku 2014 poprvé objevil někdo jiný než ANO. Právě od něj a od ODS Piráti čerpali nejvíce hlasů. Strana se vezla na vysoké vlně popularity, uzavřela předvolební koalici s rovněž oblíbeným hnutím Starostů a nezávislých (STAN) a v zahraničním tisku se tu a tam objevovaly reportáže o té podivné zemi, kde se vedle těžkotonážního putinovského trolla a prezidenta Miloše Zemana možná stane premiérem štíhlý, Západem odkojený mládenec s dredy do půl zad.