Akce eurokomisař: Stalo se to nejhorší. Máme pocit, že nás EU o něco obrala

Česko si nikdy neujasnilo, jakou má mít stát jeho kalibru a ambicí pozici v Evropské unii. Hodně času řešíme, jestli vůbec být v EU chceme nebo jak moc by se Unie měla přizpůsobit našemu vidění světa. Ta druhá otázka možná není v principu špatná, musí být ovšem doplněna tím opravdu jasným viděním a musí za ní být kromě sebevědomí vidět hlavně práce, politická dovednost a smysl pro realismus. A je docela tristní, jak se nám během právě skončené operace „komisař Síkela“ nepovedlo tyto věci naplnit. 

Podle tuzemských reakcí na vznik nové Evropské komise a pozici českého delegáta, ministra průmyslu Jozefa Síkely, v ní došla i ta Unii nadprůměrně nakloněná část Česka k závěru, že získané místo v evropské vládě neodpovídá svým významem tomu, co jsme dostat měli a co jsme si zasloužili. Mnozí to berou jako blamáž vlády a speciálně Petra Fialy. Něco z toho je pravda, něco napůl a něco vůbec ne. Vše dohromady je to však daleko od postoje, jenž by šel označit za sebevědomý a realistický. 

Začněme odzadu. Evropská komise vzniká tak, že národní vlády jmenují své kandidáty, šéfka komise Ursula von der Leyen si z nich vybere sestavu, rozdělí rezorty a vše pak schvaluje Evropský parlament. Od vstupu Česka do EU v roce 2004 přitom média poměrně pravidelně se smyslem pro edukaci vysvětlují, že český člen Evropské komise nemá v popisu práce naplňovat české, ale evropské zájmy. Teď se ale zdá, jako bychom to nikdy nečetli nebo tomu nevěřili.