Prezident jen do dobrého počasí?

Za jakých okolností by prezident Petr Pavel za tři a půl roku neobhajoval mandát? Na to se zeptal hlavy státu moderátor Čestmír Strakatý. Petr Pavel mimo jiné zmínil, že by opětovná kandidatura nedávala smysl, pokud by byla problematická politická situace. Souvislost „smyslu“ a „politické situace“ vysvětlil následovně: „Pokud bych byl například v situaci, kdy budou vláda a parlament výrazně proti tomu, jak vidím svět já. V takovém prostředí se těžko pracuje. Protože buď budete v neustálé konfrontaci, anebo usoudíte, že to vaše úsilí nejenomže nedává moc smyslu, protože nemáte šanci nic změnit, ale že možná nemá ani veřejnou podporu.“ To je ale zcela chybný přístup.

Prezident má pravdu, že dnes Česko profituje z toho, že obě komory parlamentu, vláda i hlava státu obhajují stejné demokratické principy i orientaci státu. V době ruské hrozby je to velká výhoda. A je také pravda, že vláda může prezidentovi zásadně zkomplikovat jeho působení. Spolupráce obou institucí je důležitá zejména v případě zahraniční politiky, nicméně směřování země určuje výhradně kabinet.

Demokratický systém je ale nastavený tak, aby tu byly různé „brzdy a protiváhy“, tedy že se mocenská centra vzájemně kontrolují a zároveň znesnadňují uzurpování pravomocí. Čím je situace vážnější, komplikovanější, tím větší je význam jednotlivých institucí. Pokud by například vláda a sněmovna zpochybňovaly naše závazky k EU či NATO nebo útočily na nezávislé instituce, je hlava státu obhajující opak nenahraditelná. Svým vystupováním může připomínat, že je tu i jiný pohled na věc. Dnes vidíme u sousedního Slovenska, jak neblahý dopad má, když je prezidentem ještě nedávný člen nedemokraticky se chovající vlády.