Naštvané východní Německo

Budyšín je poprvé v kronikách zmíněn v roce 1002. Můžete se ohlížet na dlouhé dějiny. Na dějiny kultury, tradice a domova, milí Budyšínští.“ Projev Alice Weidel, předsedkyně Alternativy pro Německo (AfD), před zaplněným náměstím ve čtyřicetitisícovém městě na východě Saska začíná ve středověku. Ale bleskově skáče do přítomnosti. „Tuto tradici, tyto dějiny, vaši kulturu si nenecháme vzít,“ zvyšuje politička na pódiu hlasitost i kadenci slov. „Nedovolíme, aby vám sebrali domov!“

„Heimat“. Domov. Niternými emocemi nabité německé slovo je nyní na saských náměstích, silnicích a chodnících všudypřítomné – volby do zemského parlamentu jsou za dveřmi a domov se zdá být jejich leitmotivem. „Aby Sasko zůstalo domovem,“ zní hlavní předvolební slogan Alternativy. „Aby domov zůstal domovem,“ dokázal jeden z jejích kandidátů slovo „Heimat“ na svůj billboard vměstnat hned dvakrát. „Domov je tam, kde se oběsíte,“ paroduje tento sentiment na svých plakátech recesistická strana Die Partei (Strana). A „domov“ pro sebe objevila i nová levicová síla, Spojenectví Sahry Wagenknecht (55), jejímž hlavním tématem je ukončení vojenské a finanční pomoci Ukrajině a mírová jednání s Ruskem. „Dáme domov míru,“ slibují její billboardy.

Budyšín je každopádně baštou Alternativy pro Německo. V červnových evropských volbách tu získala téměř 40 procent hlasů, je nejsilnější frakcí v městské i krajské radě. Ve studentských volbách ve zdejším okrese triumfovala s nebývalými 57 procenty (v celém Sasku mezi studenty vyhrála se 35 procenty), zatímco Zelení tu nezískali ani procento.

Alice Weidel (45) ve svém vystoupení na náměstí Kornmarkt rozdává, co místní zjevně potřebují: chválu a rozhořčení. Velebí „velkolepé východní Německo“, které někteří „nestydatí“ politici kvůli útokům na uprchlíky nazývali „temným Německem“. „Obdivuji vás, obdivuji Sasko, pro vaši demokratickou tradici a tradici svobody, pro rok 1989,“ říká – a opět zvyšuje hlas i frekvenci slov. „Potřebujeme opakování roku 1989, milí přátelé,“ volá po změně systému. Všechny ostatní strany nazývá „národní lidovou frontou“ a vyčítá jim cílené ničení „naší milované německé otčiny“. „Není žádná síla, která tento chybný vývoj zastaví – kromě nás!“

Kvůli tomuto naladění, přesněji rozladění, se o zemské volby, které v neděli 1. září kromě Saska proběhly i v Durynsku, s nebývalou pozorností zajímalo celé Německo. Jejich výsledek byl znám až po uzávěrce Respektu, podle demoskopů se ale schylovalo k debaklu vládních stran: sociální demokraté, Zelení a liberálové se pohybovali na hranici pěti procent, a tedy politického přežití. Alternativa pro Německo, jejíž saské a durynské zemské svazy jsou podle zpravodajských služeb extremistické, mířila k zisku třiceti procent hlasů. Doufala v historicky první výhru v zemských volbách.

Tady je rozhodnuto

Alice Weidel je velmi nepravděpodobnou lídryní krajní pravice. Žije v lesbickém svazku se dvěma adoptovanými dětmi a její partnerka pochází ze Srí Lanky. Bývala ve škole premiantkou, hovoří plynně čínsky, velmi rychlou a úspěšnou kariéru udělala ve finančním byznysu, konkrétně v investiční bance Goldman Sachs a v Bank of China.