Česko hledá způsob, jak zabydlet ty nejpotřebnější. Jednu z možných cest ukazuje Liberec

Garsonka v městské bytovce na okraji Liberce je zařízená opravdu skromně. Jednoduchá kuchyňská linka s trochou nádobí, lednička, skříň, stůl, postel. O to větší pozornost přitahuje botník obsahující zhruba dvacet párů kožených bot všeobecně známých jako „martensky“, každý jiné barvy. „Je to moje vášeň. Co ušetřím, dávám do bot,“ usmívá se Braňo, dlouhovlasý muž na prahu šedesátky s vizáží stárnoucího rockera, který nevelký prostor obývá. O tom, že jednou bude vlastnit tak rozsáhlou sbírku obuvi své oblíbené značky, se mu donedávna ani nesnilo.

Ještě před dvěma lety bydlel na ulici, kde celkem strávil dlouhých deset let. Jeho strmý pád ze spořádaného života otce od rodiny a prodavače v obchodě na úplné dno měl vcelku klasické parametry. Po rozpadu manželství přišel o domov i práci a brzy poté se ztratil ve víru alkoholu a drog. Před dvěma lety se mu ale podařil úplný – a takřka neuvěřitelný obrat –, během kterého dostal svůj život zpátky pod kontrolu.

Nejdříve nastoupil na odvykací kúru v protialkoholní léčebně, kde získal také azyl v podobě chráněného bydlení. Poté se mu podařilo najít si práci pečovatele v libereckém Alzheimer centru. Když se loni v prosinci jeho pobyt v odvykacím programu chýlil ke konci, podařilo se mu získat městský byt. Právě posledně jmenovanou událost označuje za „zázrak“. Jako člověk s dluhy a exekucemi by totiž na komerčním trhu s bydlením neměl šanci získat nájemní smlouvu, a pokud by se z léčebny vrátil na ubytovnu, mezi lidmi na hraně by své staré závislosti dost možná znovu propadl a skončil opět na ulici.