Kurz úklidu v lednici

Je horké srpnové ráno: jedno z těch, kdy už osmá hodina pilně předehřívá den. Představa čtyřhodinového kurzu organizace kuchyně a vaření do něj úplně nezapadá, ale když nás kreativní šéfkuchařka Jana Jelič přivítá ve svém bytě umístěném v činžovní vile v kouzelné části Hradčan, ukáže se, že to půjde. V kuchyni voní filtrovaná káva, z reproduktoru je slyšet zpěv ptáků a rafinované textilní dekorace z Bali odnášejí atmosféru mimo ruch města za okny.

Na lince jsou dvě pracovní stanice (mise en place). Kurz je totiž určen právě jen dvěma účastníkům, aby se dalo jít do hloubky a došlo na jejich konkrétní otázky. Po umytí rukou oba včetně fotografky povinně odevzdáváme mobilní telefony k dezinfekci. Poprvé ten den si uvědomíme, že nejsme doma, ale v profi režimu restaurační kuchyně. Dostáváme otázku, co si chceme z kurzu odnést. Kolega, živící se jako kameraman, otec rodiny s jedním dítětem, říká, že by se rád doma více zapojil v kuchyni. Já chci napsat o kurzu principů z profi restaurací adaptovaných na domácí vaření článek do této rubriky. Zároveň bych ale ráda zkrotila chaos ve své lednici, který vzniká, protože vařím a nakupuji opravdu hodně a cítím, že živelnost není v tomto objemu to pravé.

Hlouběji se do problematiky tématu dostáváme další otázkou: Kolik se vyhodí potravin v domácnosti a kolik v restauraci? Šplhounsky se hlásím – vím, že doma je to až 30 procent, kdežto veřejné provozy se drží na přibližně 5–10 procentech. A už se rýsují řešení – probíráme možnosti, které se z veřejného stravování dají snadno přenést do našich domovů. Zrychlí chod kuchyně a výrazně ji optimalizují.