Nikdy není pozdě na váš úspěch

Paul Cézanne vždy věděl, že chce být umělcem. Otec ho nabádal, aby studoval práva, ale ambiciózní mladík ze školy po dvou letech zoufání odešel a v roce 1861, ve svých dvaadvaceti, odjel za svým snem do Paříže. Na věhlasné École des Beaux-Arts ho však odmítli, jeho malířská kariéra se nevyvíjela, a po zklamaném půlroce se tak vrátil zpět do rodného města na jihu Francie, kde začal pracovat jako úředník v otcově bance. 

Hned následujícího roku se vrátil do Paříže a opět nebyl na školu přijat. Tradiční Salon de Paris v letech 1864–1869 jeho díla pravidelně odmítal. Předkládal je až do roku 1882, ale nikdy neuspěl. Přidal se k impresionistům, jejichž obrazy obvykle dopadaly stejně, brzy ovšem přestal vystavovat i s nimi. 

Ve středním věku mu elán začal docházet. Svému příteli tehdy napsal: „K tomu mohu napsat jenom to, že většina studií, do nichž jsem se pustil, přinesla pouze negativní výsledky, a protože se děsím zasloužené kritiky, rozhodl jsem se pracovat tiše v ústraní až do chvíle, kdy se snad budu cítit schopen výsledky svého úsilí teoreticky obhájit.“ Od svých šestačtyřiceti do šestapadesáti let, tedy v období, kdy je většina malířů (včetně některých jeho současníků) na vrcholu sil, nevystavil na veřejnosti jediný obraz.